Už jsem byl na Malém Javorníku, Velkém Javorníku, dokonce i na Kelčském Javorníku. Tak je přece zřejmé, že se musím podívat i na Velký Javorník. On je taky nejvyšší, ale ne Javorníků. Je to jasné?
18 Km
Dnes začínám v Dolních Pasekách, což je severní část Rožnova pod Radhoštěm. Tato podhorská oblast se vyznačuje hlavně produkcí ozdobných svíček Unipar (#bezspoluprace). Takových těch svíček, kterých mají lidé plné poličky, protože nikdy nedostali odvahu je zapálit a zničit tak skvostné dílo. Na úplném konci Pasek stojí dřevěná kaplička.
Pokračuji po cyklotrase údolím Vermířovského potoka a nabírám výškové metry. Zrovna si říkám, jak skvělé mám tempo a nikdo nikde, když zaslechnu vzdálené bzučení. Po chvíli kolem mě prosviští do prudkého kopce padesátiletá dáma na elektrickém kole. V duchu si říkám, že nemá smysl srovnávat sport a motorsport a nechávám ji daleko před sebou. Připomíná mi to, jak nedávno nějaký důchodce obdivoval moje kolo, a ptal se, co tam mám za pohon: „Jaderný pane, a dolívám to plutoniem.“
Po 300 výškových metrech přijíždím k pramenu Jičínky uprostřed bukového lesa.
Je to trochu odbočka. Vracím se na cyklotrasu a mířím na sever.
Už je to kousek k vrcholu Velkého Javorníku. Nachází se tam stejnojmenná turistická chata.
Kousek od chaty stojí dřevěná rozhledna.
Rozhled z Velkého Javorníku určitě patří k top 5 na Valašsku. Je to nejvyšší vrchol Veřovických vrchů. Jeho stejnojmenný kolega je sice vyšší, ale výhledy přímo z něj určitě tak zajímavé nejsou. SZ nabízí pohled na Veřovické vrchy, Moravskou bránu, Podbeskydskou pahorkatinu jejíž součástí jsou Palkovické hůrky. A když se pořádně podíváte, uvidíte třeba i Štramberskou trúbu.
Když se podíváte na východ, tak uvidíte skoro celé Moravskoslezské Beskydy (Radhošť, Smrk, Kněhyni, Lysou Horu). Nebo uprostřed masiv Ondřejníku.
Chvíli odpočívám v trávě a kochám se výhledy…
Volím strmý sjezd po červené a na rozcestí Zadní Javorník odbočuji na méně turisticky frekventovanou zelenou.
Po kůrovcových výsečích je to trochu krajina zkázy, ale zase odtud je vidět do široka a daleka.
Cesta je teď spíše po hřebeni.
Po dlouhých planinách přejíždím přes Myší horu (728 m) a zanořuji se do bukových lesů, kde kůrovec nemá co žrát.
Ještě pár zatáček a jsem u Jahnovy studánky pojmenované podle místního básníka. Pití se moc nedoporučuje kvůli okolním pastvinám.
Ještě pár výškových metrů a jsem zpátky v Dolních Pasekách. Tak zase někdy!