Luhačovské Zálesí je přesně ta oblast, kde se mísí drsné Valašské horské klima s vychillovaným jihomoravským vibem. A tak jsme tam na prodloužený víkend vyrazili na kolech.
Dnešní etapa:
52 Km
Jedeme už v pátek Tomovým velkoprostorovým užitkovým automobilem, na který, když chcete dát kola, musíte použít štafle.
Na oběd se zastavujeme poblíž mojí chalupy, v Kemp Ranč Bystřička. Pozdravíme místní kovboje. Ti z rozpadajícího se zařízení, ve kterém se původní majitel bránil turistům nulovým vybavením a vysokými cenami, vybudovali profesionální zapadákov.
Jako greenhorni, s minimálním přehledem v country a bluegrass rychle sníme naši flákotu a ještě jedno pivo Zubr z dalekých plání na západě kolem Přerova (zubr, to je přece takový Evropský bizon).
Odpoledne jsme v Lipině, malé vesničce poblíž Valašských Klobouk, kde má řečený Zila chalupu. Nejdříve je potřeba si složit nábytek, protože takto rizikovému úkolu se vlastník objektu raději vyhnul, protože „Jo ruce mý levý sou, nikdy makat nemůžou“ (podobnost s reálnými osobami, je čistě náhodná.)
Úspěch je potřeba zapít:
Tak ještě trochu hudební produkce a grilování, abychom se pořádně připravili na zítřek.
Ještě si povšimněte v pozadí visící žárovky, jež nyní slaví dvacáté výročí tradice podle hesla: „Přece tam nebudu montovat světlo, když to funguje“. Pod žárovkou se nachází legendární zárubeň, o kterou si rozbila hlavu nejedna známa osobnost vracející se z hospody.
Ráno vyrážíme za rozbřesku, nebo spíš ne…
Tomáš zvolil profesionální maskování elitních sebevražedných cyklistických jednotek německé armády, tzn. Radlereinsatzkommando. Pokusil jsem se jej vyfotit, ale uznávám, že maskování je příliš dokonalé.
„Radlereinsatzkommando abfarth!“
Začínáme zostra, rovnou na nevyšší bod dnešní vyjížďky, Stráně (664 m). Zatím to na panorámata nevypadá.
U hotelu Jelenovská se mlha rozfoukává. Dřív v hotelu měli krokodýla, ale divoké devadesátky už skončili, a tak je tady wellness.
Uvidíme, jaké trendy přinese budoucnost. Poblíž někdo vybudoval traily v rámci projektu Kloboucké stezky. Tento úsek se jmenuje Lipina Line, ale my ho dnes nepojedeme, protože bychom museli šlapat zase nahoru.
Místo toho pokračujeme po červené, po hřebeni.
Pájova cyklistická škola, lekce 38.: Jak si nezaprasit boty.
Zastavujeme poblíž Hložecké kaple.
Cesta dál vede lesem, ale v místě Vaňatka jsou horské louky.
Sjíždíme z hřebene do Vrbětic.
Tehdy ještě nikdo netušil, jak se nakonec výbuchy muničních skladů ve Vrběticích z roku 2014 zapíší do světových dějin.
My to tehdy taky nevěděli, a tak jsme pokračovali do Slavičína. Zámek Wichterle tady nabízí pivní lázně, ale je to tady trochu velká snobárna, a tak pokračujeme do nedalekého hradu. Ten byl vybudován v roce 2013, ale vlivem nekvalitních materiálů z něj nyní zbyla pouze zřícenina.
Hrad sice nic nenabízí, ale je to zadarmo!
Nyní stoupáme po žluté do nedaleké Nevšové.
Vojta tady má kolegu z hospody, který postavil základy a nyní je pravidelně zalévá, a čeká, až mu vyroste dům.
Po občerstvení pokračujeme místními loukami do Petrůvky.
Je to tady „samá kráva, samej vůl“.
Řekl bych, že se tady mají docela dobře.
Sjíždíme do Luhačovic. Dnes se tu ale moc zdržovat nebudeme. Někdy příště.
Ještě pohled na Luhačovice s Karolinčiny vyhlídky.
Vojtu Luhačovice natolik zaujaly, že ještě stačil vyzkoušet pevnost místního asfaltu svými koleny.
Stoupáme z Luhačovic po okruhu D. Jurkoviče.
Za Kladnou Žilínem (Zilovým tajným rodištěm) stoupáme do pořádného kopce. Na fotkách ty kopce nikdy tak prudce nevypadají.
Stezka protíná několik ohrad.
Pokračujeme po cyklistické trase až zpátky do Slavičína.
Ve Vrběticích odbočujeme do Vlachovic. Je už po 7 hodině, a tak jedeme nejjednodušší cestou.
Zítra nás čeká hlavní hřeben Vizovické vrchoviny. Tak se těšte!