České Švýcarsko – 4. den: Z Jetřichovic do Schöny (27.5.2019)

Pravčická brána.

Poslední den v Českém Švýcarsku prozkoumám skalní hrad Šaunštejn a navštívím Pravčickou bránu i její menší verzi.

18 km.

Jetřichovice – Šaunštejn – Malá Pravčická brána – Mezní Louka – Pravčická brána – Hřensko – Schöna

Den 1. Z Dolního Žlebu do Vysoké Lípy
Den 2. Z Vysoké Lípy do Dlouhého Dolu
Den 3. Z Dlouhého Dolu do Jetřichovic
Den 4. Z Jetřichovic do Schöny <=

Ráno se probouzím na nádherné louce nad Jetřichovicemi.

Kromě Jetřichovických stěn je odtud vidět i západní část Lužických hor.

Vlevo Studenec (737 m).

Jmenuje se to tady Pfeiferův lesík, podle bývalého majitele.

Jdu po modré na sever zpátky do Národního parku.

Než se napojím na červenou, potkávám ve skále vytesanou kapli:

Výklenková kaple Posledního soudu (19. st.).

Teď se vlastně vracím po cestě, kterou jsem šel před dvěma dny do Jetřichovických stěn. Předevčírem jsem na křižovatce Pod Šaunštejnem odbočil východ, tentokrát se vydám na západ.

Nejdřív ale udělám ještě odbočku do Vysoké Lípy, kde chci doplnit vodu. Sednu do první restaurace s tím, že si objednám něco k pití a vodu potom doplním na toaletách. Po chvíli mě vyhání majitel, že je prý ještě zavřeno a jak jsem se sem dostal. Otevřenou brankou, jak asi. No jo, člověk si otevře restauraci a oni mu tam lezou lidi.

Zkusím majitele aspoň požádat o vodu. Odkáže mě na kohoutek na zahradě. Doplním tedy dva litry do hydrovaku Platypus a vracím se na křižovatku.

Odtud mířím k pozůstatkům skalního hradu Šaunštejn ze 14. století.

Šaunštejn.

Všechny části hradu jsou propojeny žebříky a lávkami.

Ve skále vytesaná místnost.

Je možné vylézt až úplně nahoru a odtud se kochat výhledy do okolí.

Protože se vracím zpátky na západ, tak je odtud zase vidět výrazný Růžovský vrch (619 m).

Z Šaunštejnu na jihozápad.

V dálce uprostřed jsou vidět stolové hory Děčínský Sněžník (723 m) a Großer Zschirnstein (560 m). Špičatá hora úplně vpravo je Větrovec (449 m):

Z Šaunštejnu na severozápad.

Opouštím Šaunštejn a pokračuji dál na západ po červené. Stezka se zase vine mezi pískovcovými skalami.

Další vyhlídka je u Malé Pravčické brány. Ta má sice jenom něco přes 2 metry, ale i tak je to zajímavý skalní útvar.

Vyhlídka u Malé Pravčické brány.

Je odtud krásný výhled na jih.

Z nevyhaslé sopky Růžovský vrch se pořád ještě kouří 🙂

Odtud je to ještě pár kilometrů k osadě Mezní Louka, což je vedle Hřenska druhý výchozí bod, odkud většina lidí míří na Pravčickou bránu. Ve chvíli, kdy dorazím do osady, je skoro přesně 12 hodin, takže dneska budu mít oběd konečně ve správný čas.

Mezní Louka.

Sednu na zahrádku restaurace patřící k Hotelu Mezní Louka. Tentokrát mě z ní nevyhazují. Bylo to ale tak tak. Protože se tady chystá svatba, tak jsem mezi posledními, kterým ještě kuchař zvládne udělat oběd. Další hosty servírka upozorňuje, že už se nevaří.

Hotel Mezní Louka.

Po obědě mířím na tu asi nejvytíženější část Českého Švýcarska, k Pravčické bráně. Protože je ale květen a ještě všední den, tak tady těch lidí naštěstí zas tak moc není.

Stezka vede podél impozantních pískovcových stěn.

Po cestě jsou výhledy na jih a na západ.

Děčínský Sněžník (723 m) a Großer Zschirnstein (560 m).
Skalní věž Pevnost a Růžovský vrch (619 m).

V půl třetí konečně dorážím k odbočce na Pravčickou bránu. Vede k ní klikatá dlážděná cesta, kterou nechal v 19. století vybudovat kníže Edmund Clary-Aldringen.

Stezkou k Pravčické bráně.
Pravčická brána.

16 metrů vysoká Pravčická brána patří k nejvýznamnějším přírodním památkám ČR. V roce 1982 byl vstup na její vrchol uzavřen, aby nebyla poškozována. Kníže Edmund vedle brány také postavil zámeček Sokolí hnízdo, který nyní slouží jako restaurace:

Sokolí hnízdo.
Sokolí hnízdo - interiér.

Potěšilo mě, že Pravčická brána není jenom o tom, že k ní přijdete, uděláte fotku a jdete dolů, ale že ve skalách v okolí je vybudována síť schodů a lávek, takže se můžete kochat spoustou nádherných rozhledů.

V dálce vlevo Studenec (737 m) a Růžovských vrch (619 m):

Na západě jsou opět vidět dva výrazné vrcholy: Děčínský Sněžník (723 m) a Großer Zschirnstein (560 m).

Od Pravčické brány na západ.
Jižní panorama od Pravčické brány.
Dlouhodolské stěny.
Chodníky nad Pravčickou bránou.

Dám si pivo a chvíli ležím na lavičce přímo pod Pravčickou bránou. Potom se vydávám zpátky na křižovatku a pokračuji po červené na západ.

Udělám ještě odbočku k Jeskyni Českých bratří, která často sloužila jako útočiště pro exulanty v těžkých dobách.

Jeskyně Českých bratří.

Teď hodně klesám, protože mířím zpátky na nejnižší bod ČR, do Hřenska.

Hřensko - restaurace Klepáč.

Nejjednodušší cesta zpátky do Prahy je vlakem ze stanice Schöna. Ta je hned vedle Hřenska, akorát na druhé straně Labe, tedy už v Německu. Využiji tedy přívoz.

Hřensko z Labe.
Hřensko z Schöny.

Protože vlastně nastupuji v Německu, tak se mi nedaří koupit lístek pomocí mobilní aplikace ČD. Nakonec zjišťuji, že lístek se kupuje u průvodčího.

Byly to opravdu povedené čtyři dny. Poznal jsem snad celé České Švýcarsko. Všechno fungovalo v pohodě. Jenom mě teď hodně bolí pata, kvůli špatné botě. Ale dalo se to zvládnout. Za čtyři dny mě čeká GR20 na Korsice, budu muset koupit nové boty. Ale zbytek výbavy vypadá, že funguje dobře.

Aby toho ale nebylo málo, tak po cestě domů vlakem začínám mít pocit, že mám trochu teplotu. Další den zjišťuji, že mám silný průjem, nakoupím si černé uhlí a Endiaron. Ale průjem je tak silný, že dva dny ani nejdu do práce a jsem totálně zesláblý. No tak nevím, jak to s tou Korsikou dopadne. Teď to vidím dost bledě, no uvidíme.