GR20 – 9. den: Z Refuge de L’Onda do Petra Piana (9.6.2019)

Pohled z Monte Rotondo (2622 m) na Monte d’Oro (2389 m) a Lac de Bettaniella.

Volím opět vysokohorskou alternativu, která vede po hlavním hřebeni. Tentokrát si nenechám ujít možnost vystoupat na druhý nejvyšší vrchol Korsiky. A zažiju taky jednu bouřku.

13 Km.

Refuge de L’Onda – Bocca d’Oreccia – Punta all’Altore – Bocca Manganello – Petra Piana – Lac de Bettaniella – Monte Rotondo – Lac de Bettaniella – Petra Piana

V sedm ráno už jsem po snídani a tak opouštím dnešní nocležiště.

Refuge de L'Onda.

Standardní GR20 vede do údolí Ruisseau de Manganello a tudy pořád podél řeky. Já volím vysokohorskou alternativu a tak místo na východ jdu na nejdříve zpátky na západ. Vystoupám do Bocca d'Oreccia. Tady potkávám Roba, který zvolil stejnou cestu. Zatím o tom nevím, ale dneska se potkáváme naposledy. Zatímco já plánuju skončit v Petra Piana, abych dnes stihl i odbočku na Monte Rotondo. Rob, jako většina trekařů míří dál po GR20 a končí někde v dalším Refuge.

Vlevo dole Refuge de L'Onda.

Bocca d'Oreccia je ve výšce cca 1450 m. Směrem na západ odtud odbočuje severní varianta Mare a Mare.

Pohled z Bocca d'Oreccia na západ.

Nyní mě čeká přibližně 600 výškových metrů stoupání na hlavní vrchol hřebene Punta all'Altore (2021 m).

Pohled zpátky na jih, uprostřed Monte d'Oro (2389 m).

Cesta vede po ostré hraně hřebene.

Pohled na jih, uprostřed Pointe Muratello (2138 m).

V půl desáté jsem konečně na vrcholu Punta all'Altore.

Pohled na jih z vrcholu Punta all'Altore (2021 m).

Kochám se pohledem na majestátní vrchol Monte d'Oro, kde jsem byl včera. Směrem na sever vidím dnešní cíl Monte Rotondo. Schválně jestli na fotce uvidíte pod vrcholem se krčící Petra Piana:

Pohled z vrcholu Punta all'Altore (2021 m) na sever. Vlevo A Maniccia (2496 m), vpravo Monte Rotondo (2622 m).

Ještě jeden pohled na jih:

Monte d'Oro (2389 m) a Pointe Muratello (2138 m).

Po cestě na sever potkávám trekaře, kteří jdou opačným směrem. Sem tam narazím i na Čechy. Většinou se ptám jak vypadá cesta dál a bohužel se často dozvídám děsivé zprávy o sněhových polích apod.

Trekaři pod Monte Rotondo (2622 m).
Pohled zpátky na jih na Punta all'Altore (2021 m).

Pokračuji na sever a nyní klesám až do Bocca Manganello, které je výšce 1750 m. Po cestě směrem k Petra Piana se mi podaří zahlédnou helikoptéru, která pravděpodobně přiváží zásoby.

Helikoptéra u Petra Piana.

Než se mi ale podaří zase vystoupat ze sedla do výšky 1850 m, kde se Petra Piana nachází, je už helikoptéra dávno pryč.

Poblíž Petra Piana, pohled na jih.

Ve čtvrt na dvanáct jsem v Petra Piana. Dávám si oběd a zařizuji ubytování. Postavím stan a jenom s pár nejnutnějšími věcmi mířím zdolat vrchol Monte Rotondo.

Petra Piana.

Je to příjemná změna, netahat sebou plný batoh.

Petra Piana

Petra Piana se nachází přímo na úbočí Monte Rotondo. Čeká mě tedy cca 800 m převýšení. Byl by hřích nevyužít tuhle možnost vylézt na druhý nejvyšší vrchol Korsiky.

Pohled na Monte d'Oro (2389 m) od toku Ravin de Gialgo.

Kousek nad Petra Piana je malá zelená louka. Na fotce je vidět hadice, která slouží k napájení zdroje pitné vody, který je u každého Refuge. Je to tak uděláno proto, aby voda nebyla znečištěná turisty, kteří se pohybují okolo tábora.

Poblíž Petra Piana.

Z úbočí Monte Rotondo je krásně vidět hřeben, po kterém jsem dopoledne šel.

Vlevo Punta all'Altore (2021 m).

Petra Piana už se ztrácí hluboko pode mnou:

Ve výšce 2200 m začínají sněhová pole.

Nejsou nějak moc rozsáhlá a sklon není příliš velký, tak jediné nebezpečí hrozí, pokud by mi v tajícím sněhu zapadla noha někde mezi kameny.

Konečně ve výšce 2300 m se objevuji nádherné zamrzlé Lac de Bettaniella.

Lac de Bettaniella, v pozadí Monte Rotondo (2622 m).

Ledový příkrov v některých místech už povolil. Je to tady opravdu nádherné.

O co dalšího bych přišel, kdybych se držel pouze GR20. Ještě mám před sebou slušných 300 m převýšení, tak nezbývá, než pokračovat.

Stoupání po drolícím se štěrku není nic příjemného. Kousek od vrcholu se nachází bivakovací přístřešek:

Konečně se mi daří vyšplhat až na úplný vrchol. Teď jsem opravdu vysoko. Pohled na sever nabízí všechny severní vrcholy jako na dlani.

Ta špičatá hora vlevo je Punta Artica (2327 m), vedle ní je v pozadí taková jakoby z pravé strany useknutá Paglia Orba (2525 m) a zasněžený masiv dál vpravo je Monte Cinto (2706 m).

Pod vrcholy je vlevo vidět napůl zamrzlé Lac de Galiera a Lac de l'Oriente.

Pohled na sever z vrcholu Monte Rotondo (2622 m).

Když se podívám zpátky na jih, tak kromě Lac de Bettaniella, zase vidím vlevo vrcholy, na kterých už jsem byl: Monte d'Oro (2389 m) vedle něj je vidět Pointe Migliarello (2240 m) a Monte Renoso (2352 m) vedle kterého je Punta alla Vetta (2255 m). A ta špička uprostřed je Monte Cervello (1624 m).

Pohled na jih.

Na vrcholu je dřevěný kříž.

Jsou tři hodiny tak hurá po štěrku zase dolů.

Skály poblíž vrcholu Monte Rotondo.

U Lac de Bettaniella konečně využívám možnosti osvěžit se. Celou dobu jsem se na to těšil.

Lac de Bettaniella.

Jak by řekl Homolka: "Voda je jako břitva." Venku je sice celkem teplo, ale na nějaké velké koupání to nevidím. Už jenom ponořená chodidla mi málem umrzly 🙂

Vracím se stejnou cestou. Pod sebou už zase vidím Petra Piana:

Ještě pohled na skrytou louku na úbočí hory:

Poblíž Petra Piana je taky několik splavů, ve kterých to koupání bude o trochu lepší.

V půl šesté už jsem zpátky. Večeřím z vlastních zásob. Pročítám průvodce, abych zjistil, co bude zítra a někdy kolem deváté jdu spát. Dneska to byl nádherný den.

Kolem dvou ráno mě probouzí silný vítr. Začíná bouřka. Můj jednoduchý stan s tím celkem bojuje. I přes tlumiče v uších se moc v tom rachotu nedá spát, přece jenom se Petra Piana nachází na nechráněném úbočí kopce. Zajišťuji kolíky kameny a doufám, že se stan neroztrhá. Už mám i vymyšlený plán, jak se budu muset přestěhovat na verandu vedlejšího stavení. Bouřka ale pomalu utichá, tak nakonec se i trochu prospím. Tak jsem zvědav, jak bude počasí vypadat ráno.