GR20 – 4. den: Z Refuge d’Asinau do Refuge d’Usciolu (4.6.2019)

Šafrán jarní, vlevo Paglia Orba (2525 m) a uprostřed Monte d’Oro (2389 m) a Monte Renoso (2352 m).

Náročná etapa začíná variantou až na nejjižnější dvoutisícovku Monte Incudine (2134 m), pokračuje dlouhým klesáním k Ruisseau de Forcinchesi. A nakonec horskými lesy a loukami k dalšímu hřebeni uprostřed kterého je schované Refuge d’Usciolu.

16 km.

Refuge d’Asinau – Bocca Stazzunara – Monte Incudine – Ruisseau de Forcinchesi – Bocca di Agnone – Bocca di l´Usciolu – Refuge d’Usciolu

Už jsem ve standardním režimu vstávání, takže o půl sedmé jsem na trailu. Noc byla sice větrná, ale dnes mě čeká další krásný den.

Poblíž Refuge d'Asinau.

Každopádně to ale bude náročná cesta, víc než polovina povede obtížnější variantou GR20 a za celý den neklesnu pod 1400 m.n.m. Ostatní už taky šlapou první kilometry.

Refuge d'Asinau.

Cesta začíná prudkým stoupáním do sedla Bocca Stazzunara, které je skoro ve 2000 m.n.m. Takže je potřeba na pár kilometrech nastoupat cca 500 metrů. Kdo zná GR20, tak ví, že takhle je to pořád. Skoro každý den lezete nahoru a dolů.

V okolí se po svazích procházejí stáda krav.

Refuge d'Asinau se pomalu ztrácí v dálce pode mnou.

Dole Refuge d'Asinau.

Je to taková ranní rozcvička 🙂

Terén je místy celkem náročný. Hlavně si v takových místech říká, že kdyby začalo pršet, tak se z takovéhle hladké skály jen tak nedostanu. Naštěstí dneska žádný déšť nehrozí.

V druhé třetině stoupání potkávám Roba, chvíli zkouším vydržet jeho tempo skákání po skalách, ale moc dlouho to nevydržím. Mimochodem aktuálně Rob propaguje jako nejlepší obuv do těchto skal fotbalové tenisky. Chce to s nimi dost cviku, i on už má na nohách pár odřenin.

Rob vpravo pospíchá do sedla Bocca Stazzunara.

Už ze sedla je nádherně vidět moře a pobřeží:

Bocca Stazzunara pohled na JV.

Na SZ jsou kromě západního pobřeží vidět vpravo nejvyšší vrcholy Korsiky: Paglia Orba (2525 m), Monte d'Oro (2389 m) a Monte Renoso (2352 m). Chtěl bych aspoň na některý z nich vylézt, ale cesta je ještě hodně dlouhá.

Bocca Stazzunara pohled na SZ.

Hodně lidí se v sedle zastavuje, fotí a vychutnává výhledy. Většina potom pokračuje standardní trasou do Refuge de Matalza.

To je ale škoda, protože kousek odsud je nejjižnější dvoutisícovka Monte Incudine (2134 m). Její vrchol protíná horská varianta GR20 a já tudy budu pokračovat.

Na jejím vrcholu je velký kříž:

Cestou na vrchol Monte Incudine.

Další zvláštností je, že celý vrchol je vlastně jednolitá hladká skála:

Ale hlavně, tím, že je hora na jihu vlastně tak trochu osamocená, tak nabízí úžasné výhledy do všech stran. Přehlédnete tak vlastně kompletní pobřeží jižní části Korsiky. Na jihu, západě a východě vidíte až k moři. V dálce plují nákladní lodě a vy si připadáte trochu jako Kryštof Kolumbus, který vystoupal na nejvyšší vrchol nově objeveného ostrova.

Pohled na SV.
Pohled na V.
Pohled na J.

Na severní konec Korsiky nedohlédnete, protože ten je schovaný za hradbou hor, které jsou ještě vyšší než Monte Incudinde (2134 m).

Pohled na S.

Tak ještě selfie a jdu.

Na vrcholu Monte Incudine.

Teď mě čeká zase dlouhé klesání. Budu muset sejít až o 700 metrů níž. Čepičky sněhu na nejvyšších vrcholech Korsiky mě sice trochu znervózňují, ale krásně kontrastují s okolní vyprahlou krajinou.

Jak ztrácím výšku, tak se konečně dostávám i do stínu lesa.

Pramen.

Cestou potkávám zase zbytky nějakých stavení. Ale už tady dlouho nikdo nehospodařil.

Po cestě z Monte Incudine.
Cedule informující, že vstupujete do Národního parku.

Přes Ruisseau de Forcinchesi vede dlouhý lanový most.

Most přes Ruisseau de Forcinchesi.

Je půl 12, tak využívám možnosti se osvěžit a připravit si oběd.

Ano, jako liner používám profesionální outdoorovou tašku Albert vyrobenou z nejjemnějšího merina. 🙂

Ještě, že jsem se osvěžil. Teď mě čeká docela dlouhá cesta po horských loukách.

Odbočka k Refuge de Matalza.

Je to sice příjemná změna, že nemusím skákat po kamenech, a místo toho jdu po měkké pěšince, ale vedro je opravdu velké, a není tady moc stromů, které by dělaly stín.

Ve výšce 1500 m je sedlo Bocca di Agnone. Napojuje se tady zpátky standardní GR20 a je tady taky trochu stínu, který poskytuje dubový les.

Bocca di Agnone.

Brzo je ale potřeba zase stoupat na hřeben. Trasa bude brzo protínat Punta Scaddatta (1834 m).

V údolí řeky Le Taravo jsou vidět malebné horské vesničky. Ta nejvýraznější na fotografii se jmenuje Cozzano. Těmito vesničkami prochází další korsický trail, Mare a Mare (od moře k moři), který vede od západu na východ ostrova. Zrovna tohle je centrální varianta trailu, a určitě bych se jím chtěl někdy projít.

Pohled z Punta Scaddatta na Z.
Pohled na SZ.
Pohled na V, je vidět pobřežní městečko Travo.

Celou cestu se pohybuji na ostrém vrcholu hřebene, takže často překonávám obtížnější části, kde je potřeba používat i ruce. Výhledy ale stojí za to.

Vpravo přímo pod vrcholem je už na fotce vidět Refuge d'Usciolu. Říkám si, že tam každou chvíli budu, ale přibližuji se velice pomalu, protože terén je obtížný. Předbíhám dva Francouze. Jsou to bratři, kteří jdou jižní část GR20 jako svojí vlastní challenge. Pamatuji si je, protože každý večer v refugi hrají zvláštní karetní hru podobnou Magic the Gathering.

V dálce pod vrcholem je vidět na svahu Refuge d'Usciolu.

Pokud půjdete nějakou delší trasu, tak věřte tomu, že tím, jak budete každý den pít spoustu obyčejné čisté vody, tak velice brzy se vám začne zdát o plechovce Coca-Coly a pivu. K refugi se přibližuji pomalu, o to detailněji už mám promyšleno, co si tam všechno dám.

Nakonec se mi podaří zdolat i poslední náročnou pasáž a jsem v Refuge d'Usciolu.

Refuge d'Usciolu.

Je to takové trochu punkové místo. Stany jsou roztahané do velké vzdálenosti ve svahu, takže pokud přijdete pozdě, tak je dost možné, že při cestě na záchod budete muset překonat nemalou porci výškových metrů. Já jsem dorazil v půl páté, a rozumné místo jsem zatím v pohodě našel. Z refuge do celého údolí hraje muzika, a pivo teče proudem. Takže se mi podaří v místním miniobchůdku koupit to úplně poslední. Dál si kupuji velikou ovocnou konzervu (další moje oblíbená věc, na kterou se vždycky těším). No a potom říkám prodavači ať mi k bagetě nakrájí kousek salámu. Ten mi sdělí, že salám se kupuje pouze v celku. No nedá se nic dělat.

Sedím u stanu a smutně se dívám na velkou štangli salámu, ze které kape tuk a jeho výrazná vůně se rozprostírá po celém kempu. Co s tím tady? V tomhle vedru se mi to zítra zkazí. Vůně přiláká Roba, ten mě ujistí, že s podobným salámem chodil 14 dní někde v poušti a nic mu nebylo. No tak to zkusím. Každopádně salám to byl naprosto skvělý a později jsem začal tyhle salámy vyhledávat. Je to opravdu kalorická bomba a s trochou pečiva jsem si vždycky pochutnal, takže jsem je míval i místo oběda.

Vždycky si večer na mobilu, než jdu spát přečtu průvodce od Cicerone. Zítra mě čeká skoro celý den lezení po ostrém hřebeni a taky další dvoutisícovka, i když ne tak výrazná jako Monte Incudine. Tak jdu radši spát brzo.