Velký Javorník (10.2.2019)

Na sněžnicích na nejvyšší vrchol Javorníků.

22 km

Velké Karlovice – Stratenec – Velký Javorník – Stratenec – Velké Karlovice

Po předchozích neúspěších s pohybem v hlubokém sněhu nejprve se sněhovými návleky na Malém Javorníku a potom na běžkách na Velkém Polomu jsem se tentokrát rozhodl pro vyzkoušení sněžnic.

Začínám v Pluskovci, což je část Velkých Karlovic, která nabízí jak zimní vyžití ve Ski areálu Kyčerka, tak ve chvíli, kdy roztaje sníh taky dobře vybavený Bike park.

Poblíž areálu se taky nachází park s mnoha vyřezávanými sochami, které připomínají tradiční místní řemesla a vznikly při příležitosti setkání valašských řezbářů. Soch je opravdu hodně, je to takový valašský betlém.

Valašské sochy Pluskovec

Sochy jsou doplněny ještě Kaplí svatého Huberta, patrona myslivců. Vše je přístupné zdarma. Klobouk, tady možná spíše širák, dolů všem co se na téhle pěkné výzdobě podíleli.

Kaple svatého Huberta.
Vyřezávaný pasáček v Pluskovci.

Tady určitě stojí za to se někdy ještě vrátit. Já ale mířím po žluté směrem k Javornickým hřebenům. Zatím se jde dobře, sníh je odhrnutý.

Po žluté na Javorníček.

Všude kolem jsou smrkové lesy zatím nezničené kůrovcem a je radost fotit tuhle raní atmosféru.

Ranní slunce prosvítá mezi stromy.

Poblíž vrcholu Javorníček (860 m) jsou lesy vymýcené a nachází se zde několik samot.

Usedlosti na Javorníčku.

Nyní je čas na obutí sněžnic. Pořídil jsem TSL 325 Progress. Firma TSL je celkem známý výrobce sněžnic. Ty moje umožňují využít podpatěnku, zvýšení paty při prudším stoupání. Taky na sobě mají hřeby a přední stoupací pilu, aby neklouzaly. Trochu jsem se bál, že budu muset řešit, jestli mám nohy při chůzi dost široko od sebe, aby o sebe sněžnice nezavadily. Taky jsem zatím vytrvalým odpůrcem hůlek pro nordic walking, které všichni ke sněžnicím dost doporučovali. Pro mě jsou hůlky obtěžující při focení a je to taky prostě další krám, který člověk sebou musí tahat.

Poblíž Javorníčku.

Nakonec ale musím říct, že mě překvapilo jak pohodlně se se sněžnicemi chodí. Ten pocit svobody, že se můžete po sněhu pohybovat, kde vás napadne a přitom se nemusíte modlit při pohybu z kopce, jako na běžkách, je skvělý. Taky jsou sněžnice mnohem skladnější, prostě je připnu na batoh a je to.

"Blizard" na Javorníčku.

Samozřejmě běžky nebo skialpy můžou být na nohách zkušeného sportovce zábavnější a rychlejší. Sněžnice fungují ale skvěle a na nohách je skoro necítím. S trochou šikovnosti lze i přelézat padlé stromy a přeskakovat potůčky. Nepohodlná je akorát chůze na nakloněných rovinách, ale i to lze zvládnout.

Sněhová Sahara.

Na vrcholu Javorníčku docela dost fouká, ale výhledy jsou nádherné. Lze vidět velkou část Javornického hřebene od Malého Javorníku po Kohútku.

Hřeben Javorníků od Frňovské (960 m) po Kohůtku (913 m).
Tam nahoru mířím.

Na druhé straně je zase vidět část Vsetínských vrchů a celý Radhošťský masiv.

Napravo Kněhyně (1257 m) a úplně vravo Smrk (1276 m).

Kousek za vrcholem Javorníček stojí malá kaple upravená roku 1930 do podoby skvěle zapadající do místní architektury.

Kaple pod Javorníčkem.
Nevypadá to, ale na fotografii je Smrk. 🙂

Pokračuji po žluté směrem ke Gigule (951 m). Značená cesta ale její vrchol obchází.

Takhle se sněžnicemi je to pohodička, sníh nesníh. 🙂
Část hřebene Vsetínských vrchů a úplně vzadu celý Radhošťský masiv jako na dlani.

Viditelnost není úplně stoprocentní, vzdálenější hory jsou v oparu, ale i tak ty výhledy opravdu stojí za to.

S filtrem je to lepší. 🙂
Autoportrét.

Pod Gigulou se nachází další samota na sedle Příschlop.

Příschlop.

Odsud je to už jenom kousek na hlavní hřeben. Ze žluté odbočuji na zelenou. Stezka se v lese pomalu ztrácí, takže jsem brzy mimo značení. To ale nevadí, hřeben je prostě pořád nahoru a aspoň mám možnost fotit v nedotčeném lese.

Vítr setřepává z buků sníh.
Vánoční atmosféra poblíž sedla Bukovina.

Na hřeben se dostávám poblíž sedla Bukovina a mířím po červené po běžkařské magistrále na Stratenec.

Smrky na hřebeni Javorníků.

Stratenec (1055 m) je malá rozhledna na odlesněném hřebeni odkud lze pozorovat panoráma Beskyd.

Rozhledna Stratenec s památníkem padlých na konci 2. světové války.
Pohled na slovenskou stranu do údolí Podjavorník.

Jak je vidět už v plánu cesty, se sněžnicemi se jde dobře, takže i v hlubokém sněhu není problém ujít více než 20 km.

Bez sněžnic, bych ušel sotva 10 km, a byl bych úplně hotový.

Pokračuji dál po hřebeni směrem k nejvyššímu vrcholu Javorníků. Hřeben je v této části skoro úplně odlesněný.

Hřeben Javorníků.

Pomalu se zatahuje, ale aspoň tady už tolik nefouká.

Cestou na Velký Javorník.
Smrček na hřebeni Javorníků odolává extrémním podmínkám.

Konečně na vrcholu Velkého Javorníku (1071 m). Po předchozím nepodařeném pokusu to tentokrát šlo celkem snadno. 🙂

Pohled z Velkého Javorníku na hřeben.

Velký Javorník patří Slovensku, takže na vrcholu je na Slovensku oblíbený dvojramenný kříž. Tento symbol pochází už z Byzantské říše.

Velký Javorník (1071 m).

No a taky je tu banda "sněžných motorkářů", jak už to tak v CHKO chodí.

Nejen v létě se lesem rozléhá bouře motorů.

Zpátky se vracím nejprve stejnou cestou po hřebeni.

Běžkaři na hřebeni Javorníků.
Vánoční stromeček.

Po cestě zpátky, jak se mění počasí, tak fotografie získávají úplně jinou atmosféru.

Hřeben Javorníků.

V sedle Příschlop tentokrát neodbočuji na žlutou, ale pokračuji dál po zelené. Musela se zde prohnat silná bouře, vrcholky většiny smrků jsou ulámané.

Ulámané vrcholky stromů.

Po cestě dolů objevuji samoty pod Gigulou a horou Koncová (895 m). Je to tady opravdu konec světa.

Pod Gigulou.

Tak jestli se někde v Javornících zastavil čas a lze tomu místu říkat Vyšné Vlkodlaky, tak je to právě tady. 🙂

Chaloupka Pod Gigulou.

Smekám před lidma, kteří dokážou udržet chaloupku v takhle původním stavu, bez všech těch dneska strašně nezbytných věcí jako je bazén, satelit nebo trampolína.

U Planků.

Na okolních kopcích je vidět několik rozesetých samot. A taky malá kaplička, s na Valašsku netradiční kruhovou zdí.

U Kuřičků.
Kaplička pod Kyčerou.

Poblíž vrcholu Kyčery (743 m) zahýbá zelená zpátky do údolí Pluskovce. Cestou ještě míjím ski areál U Bambuchů. Odkud jsou vidět v údolí Velké Karlovice.

Ski areál U Bambuchů.