Co se dá stihnout na kole za jedno odpoledne? Pramen Rožnovské Bečvy, nejvyšší hora Hostýnsko-vsetínské vrchoviny, a taky jedna rozhledna. I když…
30 km
Auto nechávám v Horní Bečvě. Tentokrát jedu na „celopéru“ Canyon Spectral CF 8.0 2017, carbonu co „jde za pedálem“, jak by řekli na BikeForu. Není to žádná „hlína“ nebo „žvejkačka“.
Po žluté musím nastoupat přes 300 m. Na Kotlové odhazuji plíce. Nejsem máčka ani tabák, ale nemám espédéčka a jako angrešt co nemá potřebu děsit lidi harapeskama, a s nasazeným pořádným drapákem, ke konci jedu na kašpárka s vyprošťovákem.
Dál už je to po po hřebeni. Všude kolem jsou horské louky s výhledy do okolí.
Jmenuje se to tady Benešky a možná i teď tady Valaši chovají ovce a krávy, i když aktuálně potkávám pouze turisty. Ti se místo trávy pasou pohledy do okolní krajiny.
Při pohledy na jih se mi odkrývá celý hřeben Javorníků, které tvoří hranici se Slovenskem a ne jednou, ale dvakrát jsem o nich na blogu psal.
Začíná opět přituhovat, čeká mě ještě 200 výškových metrů v náročnějším terénu, abych se dostal na nejvyšší vrchol Hostýnsko-vsetínské vrchoviny s originálním názvem Vysoká.
Tisícovkáři dobře vědí, že to je jediný vrchol tohoto pohoří přesahující magickou výškovou hranici. Nyní jsem na východním okraji vrchoviny. Nedávno jsem byl na západním okraji, v Hostýnské části, na Kelčském Javorníku, kde stojí moderní rozhledna. Z Vysoké bohužel žádný rozhled není a ani betonová skruž na jejím vrcholu nenabízí moc silný architektonický zážitek, pokud nejste vyznavači minimalistického konceptuálního brutalismu.
Sjíždím o kousek níž a odbočuji k pramenu Rožnovské Bečvy, který se nachází v prudkém svahu. V těchto vysokých partiích se odvažuji osvěžit. A já se ptám: „Kdo z vás to má? Napít se Rožnovské Bečvy a přežít. Aha?!“
Teď už sjíždím směrem na Třeštík.
Ještě jeden pohled na lesní krajinu.
Červená značka vede podél sjezdovky. Nahoře, u Horského hotelu Sůkenická potkávám obzvlášť nebezpečnou medvědici, protože je s medvídětem.
Konečně jsem u rozhledny. Jmenuje se Čarták, někde se jí říká Súkenická. Nabízí jedny z nejkrásnějších rozhledů v centrálních Beskydech.
Zatím jsem z této rozhledny nic nevyfotil a nedal na blog. Dnešek nebude výjimkou. Ani dnes nic neuvidíte, protože rozhledna byla zavřená. Někde jsem se dočetl, že klíč lze zapůjčit. Moc si nevzpomínám, jestli bylo potřeba obejít tři hlídací psy, vejít do jeskyně a dvakrát zapískat a nakonec po probodnutí draka se klíč objeví na dně podzemního jezírka. Nebo tak nějak. Možná příště.
Pokračuji raději dál po hřebeni.
Křížím hraniční přechod Bumbálka. Probíhá COVID, takže jsou zde kontroly, jako ve divokých devadesátkách.
Já se ale na Slovensko nechystám. Sjíždím do údolí Bílé Ostravice. Ve ski rezortu Mezivodí se otáčím zpátky na západ. Po cestě ještě zastavuji u dřevěné kaple ozdobené v severském stylu.
Po hlavní cestě dojíždím k vodní nádrži Horní Bečva. Ta slouží už od 2. sv. války k rekreaci.
A tak nádrž přesně k tomuto účelu využívám a odpočívám na pláži. Jsou 4 hodiny odpoledne a krátký výlet končí. Tak zas někdy 🙂
