Kdo nikdy neslyšel „Na hradě Okoří světlo už nehoří…“ nikdy nebyl u táboráku. Mně nezbývá než se konečně po dlouhých letech podívat, na místo, kde bílá paní se šerifem dovádí, a porovnat jej s mými představami. A možná taky uvidíme nejstarší stavbu v Čechách (ne, Okoř to fakt není :-))
57 Km
Jedeme na sever, nejdřív protínáme po lávce Rozvadovskou spojku, projíždíme průmyslovou částí Stodůlky – Sever, potom prudkým sjezdem k další frekventované silnici Plzeňská. Odtud musíme zase stoupat. Jsme na východním okraji městské čtvrti Řepy a projíždíme místním lesoparkem.
Nahoře se na chvíli zastavujeme, je tady výhled na Motolské lesy a zpátky na Stodůlky.
Protínáme Bělohorskou a jsme v oboře Hvězda. Kromě toho, že je tady krásný park a lovecký zámeček, tak se u zdi obory odehrála jedna z nejsmutnější událostí českých dějin, Bitva na Bílé hoře. Poražením českých pánů bylo potlačeno stavovské povstání a Češi se na dlouhých 300 let museli uchýlit na druhou kolej toku dějin. Jak by řekl Cimrman, událost o to smutnější, že se odehrála v těžko zapamatovatelné datum 8.11.1620.
Projíždíme pražskou částí Liboc a protínáme poslední rušnou silnici Evropská. Dostáváme se na další významné pražské místo, PP Šárka-Lysolaje.
Dnes ale míříme dál, takže jenom projedeme po žluté.
Dál na sever se dostáváme do vesničky Přední Kopanina, kde stojí rotunda. Rotundy jsou vlastně nejstarší zachovalé kostely, z doby románské. Určitě existovaly i starší kostely, ale protože nebyly kamenné, tak se nedochovaly. Ve většině vesnic a měst je nějaký kostel, těch nejstarších, s kruhovým půdorysem, tedy rotund, je ale jenom 28. A většina je kolem Prahy nebo na Jižní Moravě.
Pokračujeme po žluté a u sv. Juliána odbočujeme na červenou. V Tuchoměřicích nás čeká zase malé stoupání. Nalézáme zde také původní gotickou tvrz, která byla přestavěna na klášter. V tom aktuálně sídlí nějaká církevní komunita.
Dál po červené se všude kolem rozprostírají kvetoucí pole.
Ve kterých se vyjímá sem tam nějaký ten pomník, nebo socha.
Dnes jsme vyjížděli po obědě, takže na Okoři jsme ve 2 odpoledne. Hrad byl podobně honosný jako Karlštejn, ale bohužel ve Třicetileté válce byl pobořen a poté již neobnoven.
Nějak jsem si v představách podle písně Okoř vysnil, že je to veliký hrad, ne jenom takováhle zřícenina. Ale kdo ví, třeba píseň vznikla už ve středověku a trampové tady byli mnohem dřív než si myslíme. Aha?!
Když už jsme tady a máme čas, podíváme se ještě dál údolím Zákolanského potoka.
Cesta vede pořád po červené a po asi kilometru je potřeba překonat brod. Tedy… ehm, asi to není potřeba, vzhledem k tomu, že vedle je lávka. Ale správný ortodoxní pravověrný nekompromisní bajker se samozřejmě vrhne bez váhání do vln, i kdyby ho to mělo stát život utonutím, aby potvrdil čest báječného muže na karbonovém stroji. Ani já nejsem výjimkou a sklízím tedy obdivné gratulace vedle postávající rodinky.
O kousek dál podjíždíme viadukt u Nového mlýna, který byl vystavěn v tomto hlubokém údolí kvůli propojení Hostivic s Podlešínem.
O několik kilometrů dál je v krajině umístěn zajímavý objekt: Včelí boží muka sv. Václava. Jde vlastně o sakrální zastavení, ve kterém je umístěn úl pro různý hmyz. A hlavně asi včely samotářky.
Nakonec se mi i podařilo jednu takovou „sólo“ včelu vyfotit.
Kousek odsud stojí nenápadně další rotunda. Dočetl jsem se, že by měla být dokonce nejstarší. Jedná se tedy o předrománskou stavbu a nejspíš i nejstarší stojící kamennou stavbu v Čechách.
Je zvláštní představit si, že možná zrovna tady někde kníže Spytihněv I. nechával sloužit mše skoro v úplných začátcích formování českého národa. A ta stavba stojí do teď.
Jsou 3 odpoledne a my se vracíme na jedno do Restaurace Na Parkovišti. Zpátky už jedeme většinou asfaltovými silnicemi západní cestou kolem letiště Václava Havla.
