Pokud si čínský turista sestavuje plán, co všechno cvaknout v České republice, určitě na předních místech bude Karlštejn. Protože bydlím na západním okraji Prahy, nemám to k nejhradovatějšímu hradu českých hradů daleko.
44 Km
Zajímavostí je, že poblíž Britské čtvrti, ze které vyrážíme na kolech, je bývalá osada Krteň, kterou kdysi procházela silnice, směřující právě na Karlštejn. Z Krteně zbyl pouze kostel a pár alejí uprostřed pole.
Jedeme na jih po modré. Cestou lze vidět bývalý středověký skanzen Řepora, který je bohužel opuštěný, a už několikrát vyhořel. Zastavíme se u restauračního Pivovaru Řeporyje. Ale raději se moc nezdržujeme, může tady řádit extrémní starost Pavel Novotný.
Překračujeme pražský okruh a dostáváme se tak z relativního bezpečí Prahy na dosud neprozkoumané území tajuplného Středočeského kraje.
Začíná první stoupání. Je krátké, ale jak je vidět na zubatém výškovém profilu, dnes nás jich s Vojtou čeká 7. Projíždíme městečkem Ořech a po osmi kilometrech už jsme v Českém Krasu. Nejvíce zářící perlou této CHKO je právě Karlštejn.
Jedeme pořád po modré, stezka se zařezává do strmého údolí.
Pomalu z údolí vyjíždíme a odbočujeme z modré, abychom objevili rybník.
Poblíž Třebotova jsou krásné rozhledy do širokých pastvin a polí.
Na rozcestí Kulivá hora měníme směr z jihu na západ a napojujeme se na Svatojakubskou červenou.
Za Vonoklasy vjíždíme opět do lesa, a když se z něj po pár kilometrech vynoříme, objeví se před námi malebná vesnička Mořinka s historickou návsí.
Ještě chvíli se projíždíme po nekonečných polích.
A konečně jsme tady. Tísnit se v davu návštěvníků nás neláká, ale aspoň se pokocháme pohledy na hrad z okolí.
Jak je vidět na úvodní fotce, Karlštejn je zajímavý tím, že vlastně není na kopci, a tedy asi nesloužil jako klasický obraný hrad. Karel IV. ho nejspíše využíval jako trezor na korunovační klenoty. A možná proto, že byl takto schovaný uprostřed hvozdů Českého krasu, tak vydržel zachovaný do dnes.
Sjíždíme dolů do Hlásné Třebáně a ta je krásná, to už víme od Ivana. Protéká tudy Berounka.
Pěší lávkou překonáváme řeku a dostáváme se tak do Pivovaru Bobr.
Je potřeba se občerstvit, čeká nás dlouhá cesta zpět. Volíme co nejkratší cestu asfaltovou silnicí.
Když projíždíme přes Řeporyje, přece jenom se nakonec zase zastavujeme v pivovaru. Funguje jenom okénko, COVID je v plném proudu. Aspoň ochutnáváme velikonoční speciál, i když jen z plastu.
Dělám úplně stejnou fotku jako jsem udělal ráno. Tak můžete zkusit najít 5 rozdílů 🙂
