Noční Staré Město (15.4.2020)

Staroměstská radnice.

První vlna COVIDu je tady a jak jinak tohle období, kdy je Praha skoro vylidněná využít, než vyrazit do normálně turisticky nejpřelidněnější části Prahy, do Starého Města.

Skoro přesně před rokem jsem podnikl podobnou noční fotografickou expedici do nitra Prahy. Tehdy jsem si zvolil Malou Stranu. Aby bylo možné fotit bez davů turistů, tak jsem využil období, kdy ještě nezačala sezóna a fotil v noci.

V dnešní expedici jsem se zaměřil na Staré Město. Věděl jsem, že v Praze bude kvůli nouzovému stavu prázdno, ale i tak mě překvapilo, jak byla Praha jiná. Všechny obchody s ruskými cetkami, thajskými masážemi apod. prakticky zmizely. Byla to jedinečná zkušenost, zažít Prahu skoro tak, jak vypadala před 100 lety. Jsem rád, že se mi tuhle atmosféru podařilo trochu zachytit i můžu se o ní s vámi podělit.

Je půl desáté večer a já začínám v Bartolomějské ulici. Dříve tady asi i dost lidí končilo, protože zde bylo sídlo StB. S ulicí se kříží úzká Průchodní.

Průchodní.

Už v téhle ulici na vás dýchne atmosféra původního Starého Města. Vypadá, jako by se tady stovky let nic nezměnilo.

Ulice ústí do Betlémského náměstí, kde je stejnojmenná kaple ze 14. st. Je známá tím, že zde kázal mistr Jan Hus v českém jazyce. Taky je známá tím, že jsem zde promoval. 🙂

Betlémská kaple (14. st.).

Jdu na západ směrem k řece po Betlémské ulici.

Betlémská.

Kousek odtud natěsnaná v zástavbě stojí Rotunda sv. Kříže Menšího.

Rotunda sv. Kříže Menšího.

První zmínka je z 14. st., ale jak už to u rotund bývá, postavená musela být mnohem dříve.

Pokračuji ulicí Karolíny Světlé na sever.

Karolína Světlá, v pozadí Staroměstská vodárenská věž (19. st.).

Postupně se nahodile proplétám uličkami. Bez navigace je docela snadné se v zakroucených, různě se křížících ulicích ztratit.

Boršov.
Náprstkova.

V těch nejzapadlejších uličkách nejsou ani auta, takže jenom malé detaily prozrazují, že fotky jsou aktuální.

Vracím se zpátky na východ. Další kandidát na inspiraci pro Stínadla je třeba ulice Řetězová. Poblíž je Pivovar U Tří růží.

Řetězová.

Dlouhá ulice končící na severu Mariánským náměstím je Husova.

Husova.

Další ulice Jilská, se stejnojmenným kostelem ústící do Malého náměstí.

Jilská.

Dál na východ ještě Michalská, kde je další kostel jmenující se stejně jako ulice.

Michalská.

Co by to bylo za exkurzi do Starého Města, kdybych vynechal Staroměstské náměstí. Dívat se na Orloj, bez účasti davů turistů, kteří vymýšlejí vtipné pózy na Intagram, je zvláštní zážitek. Nejsou tady ani stánky s Trdelníkem nebo předraženým vepřovým.

Staroměstské náměstí, Orloj (14. st.) a Týnský chrám (14. st.).

Mám spoustu času pohodlně fotit další dominanty Staroměstského náměstí jako je Týnský chrám a radnice.

Staroměstská radnice (14. st.).

Opouštím Staroměstské náměstí Celetnou ulicí, na jejímž konci fotím další dominantu Prahy, Prašnou bránu. Už ve Středověku si stavitelé byli vědomi, že Prašná brána bude mít spíše reprezentativní než fortifikační funkci. Nakonec se projekt o pár století protáhnul a dokončena byla až v 19. st.

Prašná brána (15. st.).

Jdu přímo na sever a ocitám se zase blízko Vltavy, která v této části teče na východ a tvoří tak severní hranici Starého Města. Praze se říká stověžatá, platilo to už ve středověku, ve Starém Městě stojí jeden kostel vedle druhého. Složitější už je tyto stavby nějak zajímavě vyfotit, protože jsou prostě schované v zástavbě. Blížím se ke klášteru, který založila nejslavnější česká žena středověku, Anežka Přemyslovna.

Anežský klášter (13. st.).

Cestou na jihozápad se dostávám do tzv. Židovského města (Josefov). Dřív to bylo dokonce ghetto, a když bylo v 19. st. zrušeno, tak se proměnilo v chudinskou čtvrť. Architektonicky zde vyniká Klausova synagoga. Jméno samozřejmě nemá nic společného Vašíkem, ale znamená v překladu „malá budova“.

Klausova synagoga (17. st.).

Tím jsem prošel většinu zajímavých míst Starého Města. Určitě by se tady dalo nafotit spousta dalšího materiálu, ale já chci stihnout ještě další perlu Prahy, Karlův most. Vracím se na Staroměstské náměstí. Ještě se podívám do ulice Železná. Kde se nachází další zajímavá budova Velká aula Karolina. Což je nejstarší budova Univerzity Karlovy.

Železná, vlevo Velká aula Karolina (14. st.).

Dosud se v budově konají imatrikulace a promoce.

Co bych to byl za fotografa, kdybych si aspoň jednou necvaknul vrcholné klišé Prahy, Karlův most s Pražským hradem. Je to pohled, který se stejně neokouká.

Karlův most (15. st.), Pražský hrad (9. st.).

Při pohledu z Karlova mostu na sever, je vidět Kramářova vila. Sídlo předsedy vlády. Je vidět, že tam má Babiš zrovna nějakou party.

Kramářova vila (20. st.).

Je těsně před půlnocí a Karlův most je úplně prázdný.

Stojím na jednom z nejfotografovanějších míst na světě, a vypadá to, jako by aktuálně nikoho nezajímalo.

Staroměstská mostecká věž (14. st.).

Ještě pár fotek sochařské výzdoby mostu. Jak známo sochy zde byly instalovány až dlouho po tom, co byl most postaven. Autorem Sousoší Piety je Jan Brokoff a představuje pannu Marii s mrtvým tělem Krista.

Sousoší Piety (17. st.).

Autorem dalšího sousoší je Emanuel Max.

Sousoší sv. Kříže s Kalvárií (19. st.).

Další Brokoff, tentokrát Janův syn, Ferdinand Maxmilián. Sousoší sv. Františka Xaverského, je to kopie, protože originál smetla povodeň.

Sousoší sv. Františka Xaverského (18. st.).

A teď další Max. Tentokrát starší bratr Emanuela, Josef. K Pražskému hradu kyne, sv. Jan Křtitel.

Socha sv. Jana Křtitele (19. st.).

Jak známo, Karlův most zdobí 30 soch. Tolik jich prezentovat nebudu, ale přidám ještě tu nejvýznamnější.

Socha sv. Jana Nepomuckého, opět od Jana Brokoffa. Jeho útrpný výraz připomíná mučení, které na něm nařídil král Václav IV. Na místě dnešní sochy bylo jeho tělo hozeno do Vltavy.

Socha sv. Jana Nepomuckého (17. st.).

A to je pro dnešek vše. Musím zase někdy uspořádat noční výpravu do dalších neprozkoumaných míst Prahy. Pokud vás zajímá Staré Město, tak ještě doporučím knihu Gézy Včeličky, Pražské tajemství. Autorovi vzpomínky jsou opravdu detailní, jde skoro jako já dnes od ulice k ulici.

Napsat komentář