Noční Malá Strana (27.3.2019)

Radnické schody.

Noční toulání po Malé Straně a po části Hradčan.

K téhle mini-expedici mě vlastně inspiroval kamarád (zdravím Marka), který vyfotil noční mosty přes Vltavu z Letenských sadů. Je to sice jedna z nejprofláklejších fotek Prahy, ale stejně se mi hodně líbila. Tak jsem prostě musel večer vyrazit si to zkusit taky. Výsledek nebyl úplně podle mých představ, protože na rozdíl od kamaráda nevlastním "dlouhé sklo", takže nemám na fotce tolik detailů, ale i tak se mi snad s mým mini stativem, o kterém jsem psal v předchozím příspěvku podařilo vyfotit celkem pěknou fotku. Přestože to chvíli vypadalo, že se oslepen blesky čínských turistů, pokoušejících se osvětlit kilometr vzdálený Karlův most, zřítím do Vltavy.

Mosty přes Vltavu z Letenských sadů.

Na fotce je vidět Mánesův most, Karlův most, most Legií a Jiráskův most. Všechny mosty jsou z počátku 20. století, jenom ten Karlův je z 15. století (i když teď už je to spíš replika).

Vlevo u zářící "hvězdy" je kupole barokního Kostela sv. Františka z Assisi (17. století) a vedle je dobře vidět Staroměstská mostecká věž (14. století). To svítící úplně vzadu napravo, je Vodárenská věž Děvín. Takhle to celé vypadá v širším záběru:

Pohled na Vltavu z Letenských sadů.

Vlevo jsou dobře vidět pankrácké "mrakodrapy".

Už předtím, než jsem se vydal na tenhle večerní výlet, tak jsem věděl, že se prostě nespokojím s jednou fotkou. Touha udělat noční fotky Prahy byla fakt velká, takže jsem už předtím nastudoval, co bych chtěl v Praze vyfotit.

Používám k tomu mapy.cz a jejich funkci Panorama, kdy je možné si procházet ulice a hledat, jestli jsou fotograficky zajímavé. Taky se to dá zkombinovat s jejich fotografickou mapou, kde lidé přímo dávají fotky jednotlivých míst. Pokud mě nějaké místo zaujme, tak si ho označím jako bod v mapě (POI), a potom v terénu se pohybuji po těchto zajímavých bodech.

Pro tyhle fotografické orgie jsem si tentokrát zvolil Malou Stranu. Myslím, že jsem jí vytěžil docela dost, asi jediné místo, kde jsem nebyl je Petřín. Tak tam zase někdy jindy.

Bylo to moje první focení ve městě, takže jsem vůbec nevěděl, co od toho čekat. Asi všichni se shodnou na tom, že historická Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa. Zároveň, jak už to na takhle zajímavých místech chodí, tak je naprosto přecpaná turisty. Proto se přímo nabízí fotit jí v noci, kdy se po ulicích nepohybují tak velké davy. Zároveň jsem fotil v březnu, kdy sezóna teprve začíná a ve všední den.

Někdy po deváté hodině se celá Malá Strana prakticky vylidnila, to jsem fakt nečekal. Nebyl problém fotit prázdné noční uličky. Naprostá paráda!

Samozřejmě, jako v každém větším městě, jsem se trochu obával, kolik budu potkávat feťáků, mafiánů, agresivních opilců a různých dalších podivných živlů Stínova, ale musím říct, že jsem se cítil celkem bezpečně. A asi bych Malou Stranu doporučil i na noční romantickou procházku.

Jak je vidět na mapě, tak itinerář jsem si naplánoval opravdu velkolepě, takže domů jsem se vracel někdy ve 3 hodiny ráno s tím, že následující pracovní den nebudu v zaměstnání zas tak moc produktivní. 🙂

Tak hurá na to!

Ještě dva pohledy z Letenských sadů, mimochodem největšího pražského parku, směrem na jihovýchod.

Z Letenských sadů na Žižkov.

Na fotce je vidět Čechův most (další z počátku 20. století). Věž vzadu je "první Československá vesmírná raketa"... tedy vlastně Žižkovský vysílač z osmdesátých let. Je to nejvyšší stavba v Praze, je v ní rozhledna a restaurace. No a je tak ošklivá, že i v celosvětové soutěži o nejošklivější stavbu nevyhrála a skončila druhá.

Ty nasvícené betonové bloky vzadu jsou Národní památník na Vítkově. S třetí největší bronzovou jezdeckou sochou. Tahle socha Jana Žižky připomíná úspěšnou husitskou bitvu na Vítkově. Nějakou dobu zde bylo taky třeba mauzoleum Klementa Gottwalda. Touhu lidí podívat se na mrtvolu komunistického politika jsem nikdy nepochopil. Snad jenom, že se třeba chtěli ujistit, že je opravdu mrtvý.

Ještě jeden pohled směrem na Žižkov:

Z Letenských sadů na Žižkov.

Sestupuji z Letenských sadů a pod Mánesovým mostem jdu na břeh Vltavy. Odtud je krásně vidět Karlův most. Kromě mě tady není nikdo, snad jen ráno tady nejspíš řádí gangy čínských svatebních fotografů, takhle večer se ale svatby naštěstí nefotí.

Karlův most od Mánesova mostu.

Uprostřed s hodinami je novogotická Staroměstská vodárenská věž (19. století), která zásobovala okolní kašny. Vpravo je novorenesanční budova Národního divadla z 19. století, známá taky jako Zlatá kaplička.

Ještě jedna fotka:

Karlův most od Mánesova mostu.

Poblíž, na ulici Cihelná se nachází nejužší ulička v Praze. Ale je to spíš takové lákadlo na turisty, kromě toho, že má zabudovaný semafor na řízení jednosměrného provozu, je celkem nezajímavá:

Nejužší ulička v Praze.

Kolem historických domů jdu směrem k Čertovce.

Míšeňská.
Dražického.

Čertovka je kanál oddělující ostrov Kampa od pevniny. Vodu z Čertovky využívá Velkopřevorský mlýn (16. století):

Čertovka, přístav Betlém.

Scenérie Čertovky jsou opravdu fotograficky vděčné.

Čertovka, přístav Betlém.

Pohled na sever ukazuje např. vpravo Pinkasův palác:

Čertovka.

Dál pokračuji na ostrov Kampa pod Karlův most:

Na Kampě.

Z Kampy jsou krásné výhledy na Karlův most a na Národní divadlo:

Vltava z Kampy.
Na Kampě.
Karlův most z Kampy.

Ještě jeden pohled do uliček Kampy:

Jiřího Červeného.

A z můstku na Čertovku:

Čertovka.

A zpátky na pevninu:

Saská.
Saská.

Od Karlova mostu mířím na jih:

Podloubí na Maltézském náměstí.
Nosticova.
Harantova.
Všehrdova.

Když pohnete fotoaparátem dřív, než skončí expozice, tak ze světel lamp vznikají kouzelné efekty 🙂

Všehrdova.
Všehrdova.

Dál na jih jsou už celkem nezajímavé ulice, takže se vracím po hlavní ulici Újezd zpátky na sever. Na Újezdu se samozřejmě nabízí další pražské "klišé", monumentální barokní Kostel sv. Mikuláše z 18. století. Újezdem neustále projíždějí auta, takže je potřeba z nouze udělat vlastně ctnost a tvrdit, že světelné efekty jsou umělecký záměr 🙂

Kostel sv. Mikuláše.

Ty popelnice ale jako umělecký záměr asi neprodám.

Pokračuji na sever a potom na západ. Tady Malá strana sousedí s Hradčany, takže mírně směrem na západ stoupá a nachází se zde nejbohatší část na různé starobylé uličky apod.

Na další fotce je vidět můstek nad ulicí, spojující dva komplexy Poslanecké sněmovny.

Thunovská.
Thunovská
Thunovská.

Stoupám Thunovskou ulicí až se dostávám na Zámecké schody, které vedou až na Hradčanské náměstí. Na Hradčany se podívám někdy jindy, teď aspoň fotím schody zdola:

Zámecké schody.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak Malá strana sloužila jako vzor pro Foglarova Stínadla. Od doby, kdy se tady proháněli Rychlé šípy se ale hodně změnilo. Málo kdy je vidět oprýskanou omítku a dávno tady nebydlí spíše chudinská část obyvatelstva. Naopak ceny bytů po revoluci astronomicky narostly a většina domů je zrekonstruovaná. Tak nějak si říkám, že ta malá část pod Zámeckými schody, kterou můžete vidět na dalších dvou fotografiích, byla nechána v původním rozbitém stavu jenom proto, aby se mohla pronajímat filmařům:

Pod Zámeckými schody.
Pod Zámeckými schody.

Od Zámeckých schodů mířím kousek na jih na ulici Tržiště. Nachází se zde americká ambasáda. Hlídač ambasády obchází kolem a přísně mě pozoruje. Vlastně vůbec nevím, jestli někde ve směrnicích není zákaz focení ambasád. Rozhoduji se to risknout a udělat fotku, protože kompozice se mi líbí. Hlídač obchází kolem, ale vypadá to, že se rozhoduje mě nezastřelit. Tentokrát mi to prošlo:

Tržiště.

Rozhoduji se prozkoumat úzké uličky v okolí.

Poblíž Baráčnické rychty.
Poblíž Baráčnické rychty.

Ulice Břetislavova a Jánský vršek jsou prostě fotografické orgie:

Břetislavova.

Do noci svítí pouliční lampy a jejich světlo se odráží od kočičích hlav a kování na oknech.

Břetislavova.

Je půl dvanácté večer. Jsem v nádherné historické části Prahy a prakticky nepotkávám vůbec nikoho. Atmosféra je nádherná, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového se dá ještě zažít. Tyhle místa mám spojená s davy turistů a teď tady kromě hlídače a paní venčící psa, není ani noha.

Jánský vršek.
Jánský vršek.
Schody z Jánského vršku do Nerudovy.

Malá Strana prostě překonala veškerá má očekávání:

Jánská.
Šporkova.
Šporkova.

Postupně se proplétám uličkami na západ až se dostávám k Radnickým schodům. Což je další nádherné místo. Tajemná atmosféra se umocňuje právě odbíjející půlnocí. Ještě že mám špendlík se žlutou hlavičkou 🙂

Radnické schody.
Ke Hradu.
Z Radnických schodů, vzadu Žižkovský vysílač.

Stoupám Radnickými schody. Uznávám, že nyní už jsem v části Hradčany, ale místo se mi prostě tak líbilo, že jsem musel udělat pár fotek i tady.

Radnické schody.
Radnické schody.

Nahoře, v Loretánské ulici stojí osmiramenný kandelábr pouličního osvětlení. Původně byl samozřejmě plynový.

Loretánská.

Pokračuji na sever dlouhou ulicí U Kasáren.

U Kasáren.

Mířím do jedné z nejmalebnějších, ale trošku zapadlých, pražských částí, do Nového Světa. Což bylo nejspíš předměstí Prahy, které ve 14. století Karel IV začlenil do pražského opevnění.

Nový Svět.

Pro mě docela překvapivě krásné vyvrcholení nočního toulání.

Nový Svět.

Na konci se ulice Nový Svět potkává s Černínskou.

Černínská.

Nachází se zde takový docela fotograficky vděčný hotýlek U Raka. Což je vlastně asi poslední chalupa v původním venkovském stylu Nového Světa a protože stojí vlastně poblíž centra Prahy, tak na tomhle místě působí trochu jako UFO.

Romantik hotel U Raka.

Je půl druhé ráno a mně nezbývá, než se nějak dopravit zpátky na Stodůlky. Tahle výprava určitě stála za to a já se zase někdy mimo sezónu musím podívat do dalších historicky zajímavých částí Prahy, jako je Staré a Nové Město, Hradčany, Petřín, Vyšehrad nebo třeba Žižkov.

One Reply to “Noční Malá Strana (27.3.2019)”

  1. Taky zdravim 😀