Noční toulání po Malé Straně a po části Hradčan.
K téhle mini-expedici mě vlastně inspiroval kamarád (zdravím Marka), který vyfotil noční mosty přes Vltavu z Letenských sadů. Je to sice jedna z nejprofláklejších fotek Prahy, ale stejně se mi hodně líbila. Tak jsem prostě musel večer vyrazit si to zkusit taky. Výsledek nebyl úplně podle mých představ, protože na rozdíl od kamaráda nevlastním „dlouhé sklo“, takže nemám na fotce tolik detailů, ale i tak se mi snad s mým mini stativem, o kterém jsem psal v předchozím příspěvku podařilo vyfotit celkem pěknou fotku. Přestože to chvíli vypadalo, že se oslepen blesky čínských turistů, pokoušejících se osvětlit kilometr vzdálený Karlův most, zřítím do Vltavy.
Na fotce je vidět Mánesův most, Karlův most, most Legií a Jiráskův most. Všechny mosty jsou z počátku 20. století, jenom ten Karlův je z 15. století (i když teď už je to spíš replika).
Vlevo u zářící „hvězdy“ je kupole barokního Kostela sv. Františka z Assisi (17. století) a vedle je dobře vidět Staroměstská mostecká věž (14. století). To svítící úplně vzadu napravo, je Vodárenská věž Děvín. Takhle to celé vypadá v širším záběru:
Vlevo jsou dobře vidět pankrácké „mrakodrapy“.
Už předtím, než jsem se vydal na tenhle večerní výlet, tak jsem věděl, že se prostě nespokojím s jednou fotkou. Touha udělat noční fotky Prahy byla fakt velká, takže jsem už předtím nastudoval, co bych chtěl v Praze vyfotit.
Používám k tomu mapy.cz a jejich funkci Panorama, kdy je možné si procházet ulice a hledat, jestli jsou fotograficky zajímavé. Taky se to dá zkombinovat s jejich fotografickou mapou, kde lidé přímo dávají fotky jednotlivých míst. Pokud mě nějaké místo zaujme, tak si ho označím jako bod v mapě (POI), a potom v terénu se pohybuji po těchto zajímavých bodech.
Pro tyhle fotografické orgie jsem si tentokrát zvolil Malou Stranu. Myslím, že jsem jí vytěžil docela dost, asi jediné místo, kde jsem nebyl je Petřín. Tak tam zase někdy jindy.
Bylo to moje první focení ve městě, takže jsem vůbec nevěděl, co od toho čekat. Asi všichni se shodnou na tom, že historická Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa. Zároveň, jak už to na takhle zajímavých místech chodí, tak je naprosto přecpaná turisty. Proto se přímo nabízí fotit jí v noci, kdy se po ulicích nepohybují tak velké davy. Zároveň jsem fotil v březnu, kdy sezóna teprve začíná a ve všední den.
Někdy po deváté hodině se celá Malá Strana prakticky vylidnila, to jsem fakt nečekal. Nebyl problém fotit prázdné noční uličky. Naprostá paráda!
Samozřejmě, jako v každém větším městě, jsem se trochu obával, kolik budu potkávat feťáků, mafiánů, agresivních opilců a různých dalších podivných živlů Stínova, ale musím říct, že jsem se cítil celkem bezpečně. A asi bych Malou Stranu doporučil i na noční romantickou procházku.
Jak je vidět na mapě, tak itinerář jsem si naplánoval opravdu velkolepě, takže domů jsem se vracel někdy ve 3 hodiny ráno s tím, že následující pracovní den nebudu v zaměstnání zas tak moc produktivní. 🙂
Tak hurá na to!
Ještě dva pohledy z Letenských sadů, mimochodem největšího pražského parku, směrem na jihovýchod.
Na fotce je vidět Čechův most (další z počátku 20. století). Věž vzadu je „první Československá vesmírná raketa“… tedy vlastně Žižkovský vysílač z osmdesátých let. Je to nejvyšší stavba v Praze, je v ní rozhledna a restaurace. No a je tak ošklivá, že i v celosvětové soutěži o nejošklivější stavbu nevyhrála a skončila druhá.
Ty nasvícené betonové bloky vzadu jsou Národní památník na Vítkově. S třetí největší bronzovou jezdeckou sochou. Tahle socha Jana Žižky připomíná úspěšnou husitskou bitvu na Vítkově. Nějakou dobu zde bylo taky třeba mauzoleum Klementa Gottwalda. Touhu lidí podívat se na mrtvolu komunistického politika jsem nikdy nepochopil. Snad jenom, že se třeba chtěli ujistit, že je opravdu mrtvý.
Ještě jeden pohled směrem na Žižkov:
Sestupuji z Letenských sadů a pod Mánesovým mostem jdu na břeh Vltavy. Odtud je krásně vidět Karlův most. Kromě mě tady není nikdo, snad jen ráno tady nejspíš řádí gangy čínských svatebních fotografů, takhle večer se ale svatby naštěstí nefotí.
Uprostřed s hodinami je novogotická Staroměstská vodárenská věž (19. století), která zásobovala okolní kašny. Vpravo je novorenesanční budova Národního divadla z 19. století, známá taky jako Zlatá kaplička.
Ještě jedna fotka:
Poblíž, na ulici Cihelná se nachází nejužší ulička v Praze. Ale je to spíš takové lákadlo na turisty, kromě toho, že má zabudovaný semafor na řízení jednosměrného provozu, je celkem nezajímavá:
Kolem historických domů jdu směrem k Čertovce.
Čertovka je kanál oddělující ostrov Kampa od pevniny. Vodu z Čertovky využívá Velkopřevorský mlýn (16. století):
Scenérie Čertovky jsou opravdu fotograficky vděčné.
Pohled na sever ukazuje např. vpravo Pinkasův palác:
Dál pokračuji na ostrov Kampa pod Karlův most:
Z Kampy jsou krásné výhledy na Karlův most a na Národní divadlo:
Ještě jeden pohled do uliček Kampy:
A z můstku na Čertovku:
A zpátky na pevninu:
Od Karlova mostu mířím na jih:
Když pohnete fotoaparátem dřív, než skončí expozice, tak ze světel lamp vznikají kouzelné efekty 🙂
Dál na jih jsou už celkem nezajímavé ulice, takže se vracím po hlavní ulici Újezd zpátky na sever. Na Újezdu se samozřejmě nabízí další pražské „klišé“, monumentální barokní Kostel sv. Mikuláše z 18. století. Újezdem neustále projíždějí auta, takže je potřeba z nouze udělat vlastně ctnost a tvrdit, že světelné efekty jsou umělecký záměr 🙂
Ty popelnice ale jako umělecký záměr asi neprodám.
Pokračuji na sever a potom na západ. Tady Malá strana sousedí s Hradčany, takže mírně směrem na západ stoupá a nachází se zde nejbohatší část na různé starobylé uličky apod.
Na další fotce je vidět můstek nad ulicí, spojující dva komplexy Poslanecké sněmovny.
Stoupám Thunovskou ulicí až se dostávám na Zámecké schody, které vedou až na Hradčanské náměstí. Na Hradčany se podívám někdy jindy, teď aspoň fotím schody zdola:
Jestli jsem to dobře pochopil, tak Malá strana sloužila jako vzor pro Foglarova Stínadla. Od doby, kdy se tady proháněli Rychlé šípy se ale hodně změnilo. Málo kdy je vidět oprýskanou omítku a dávno tady nebydlí spíše chudinská část obyvatelstva. Naopak ceny bytů po revoluci astronomicky narostly a většina domů je zrekonstruovaná. Tak nějak si říkám, že ta malá část pod Zámeckými schody, kterou můžete vidět na dalších dvou fotografiích, byla nechána v původním rozbitém stavu jenom proto, aby se mohla pronajímat filmařům:
Od Zámeckých schodů mířím kousek na jih na ulici Tržiště. Nachází se zde americká ambasáda. Hlídač ambasády obchází kolem a přísně mě pozoruje. Vlastně vůbec nevím, jestli někde ve směrnicích není zákaz focení ambasád. Rozhoduji se to risknout a udělat fotku, protože kompozice se mi líbí. Hlídač obchází kolem, ale vypadá to, že se rozhoduje mě nezastřelit. Tentokrát mi to prošlo:
Rozhoduji se prozkoumat úzké uličky v okolí.
Ulice Břetislavova a Jánský vršek jsou prostě fotografické orgie:
Do noci svítí pouliční lampy a jejich světlo se odráží od kočičích hlav a kování na oknech.
Je půl dvanácté večer. Jsem v nádherné historické části Prahy a prakticky nepotkávám vůbec nikoho. Atmosféra je nádherná, nikdy by mě nenapadlo, že něco takového se dá ještě zažít. Tyhle místa mám spojená s davy turistů a teď tady kromě hlídače a paní venčící psa, není ani noha.
Malá Strana prostě překonala veškerá má očekávání:
Postupně se proplétám uličkami na západ až se dostávám k Radnickým schodům. Což je další nádherné místo. Tajemná atmosféra se umocňuje právě odbíjející půlnocí. Ještě že mám špendlík se žlutou hlavičkou 🙂
Stoupám Radnickými schody. Uznávám, že nyní už jsem v části Hradčany, ale místo se mi prostě tak líbilo, že jsem musel udělat pár fotek i tady.
Nahoře, v Loretánské ulici stojí osmiramenný kandelábr pouličního osvětlení. Původně byl samozřejmě plynový.
Pokračuji na sever dlouhou ulicí U Kasáren.
Mířím do jedné z nejmalebnějších, ale trošku zapadlých, pražských částí, do Nového Světa. Což bylo nejspíš předměstí Prahy, které ve 14. století Karel IV začlenil do pražského opevnění.
Pro mě docela překvapivě krásné vyvrcholení nočního toulání.
Na konci se ulice Nový Svět potkává s Černínskou.
Nachází se zde takový docela fotograficky vděčný hotýlek U Raka. Což je vlastně asi poslední chalupa v původním venkovském stylu Nového Světa a protože stojí vlastně poblíž centra Prahy, tak na tomhle místě působí trochu jako UFO.
Je půl druhé ráno a mně nezbývá, než se nějak dopravit zpátky na Stodůlky. Tahle výprava určitě stála za to a já se zase někdy mimo sezónu musím podívat do dalších historicky zajímavých částí Prahy, jako je Staré a Nové Město, Hradčany, Petřín, Vyšehrad nebo třeba Žižkov.
Taky zdravim 😀