Řeka Morava – 1.den: Kroměříž (30.6.2019)

Kroměříž – náměstí.

Na kolech, na těžko, po proudu největší Moravské řeky.

33 Km

Asi třetí výprava s touhle partou. Jezdí se každý rok. I když manželkám a přítelkyním se vyprávějí historky o epickém zdolávání mnoha kilometrů v sedle, už dávno jsem pochopil, že namísto epických výkonů v sedle, jde hlavně o epické výkony za stolem různých restaurací, nejlépe s vlastním pivovarem.

Není náhodou, že každoroční expedice vede výhradně po proudu řek. Ti bystřejší už pochopili, že se tak není potřeba obávat zbytečně namáhavého šlapání do kopce. Například dnes mě čeká úctyhodných 28 metrů převýšení při překonávání vrcholů Hornomoravského úvalu.

Výprava už je třetí den na cestě. Vyjíždělo se z města Králíky na severu, pokračovalo přes Olomouc a dál na jih. K ostatním, kteří už nyní mají částečně poškozená játra, se přidám až dnes, protože v předchozí dny jsem byl na konkurenčním cestování Českým Středohořím.

Plán je, potkat se v Tovačově. Naložím tedy kolo do vlaku v Ostravě a večer jsem v Kojetíně odkud se do Tovačova už přiblížím na kole a počkám na ostatní. Někde tady by se měl přidat ještě Mrzič, který určitě někde prohlásil, že beze mě stejně nemá cenu jet.

Mrziče v Tovačově nepotkávám a tak se rozhoduji počkat na ostatní v místní hospodě Na Nábřeží. Jinou jsem nenašel. Stůl před hospodou je obsazený místními štamgasty.

Štamgasti Na Nábřeží.

Tak nezbývá než obsadit zadní zahrádku, ve které posedávají místní dealeři a pouštějí si terrorcore piko techno dance music a spokojeně pokuřují crack. Protože zahrádka je bez obsluhy, tak si zamykám kolo, tiše se s ním rozloučím a vyrážím k výčepu. Je jasné, že tady se nepije pivo protože chutná, ale protože "dává", takže mají Hubertus z Kácova. Promluvím tedy k staršímu, mírně potetovanému výčepnímu. Ten zrovna čepuje a přitom si mě podezřívavě prohlíží. Potom sáhne pod stůl a vytáhne nůž. Myslím si, že zas tolik jsem toho neřekl a jak rychle můžu otéct. Naštěstí nůž používá pouze pro seříznutí pěny. A nakonec zjišťuji, že je to vlastně docela sympaťák.

Sedím tedy na zahrádce a po chvíli dorazí zbytek výpravy. Všichni rychle zhodnotí situaci a docházejí k přesvědčení, že zas takovou žízeň neměli a že bude lépe pokračovat v cestě. Vyrážíme na jih. Je to tady samá rovina a lesy.

Do Kroměříže je to něco přes 10 kilometrů, takže jsme tam opravdu za chvilku.

Projíždíme ještě malou vesnicí Chropyně.

Chropyně.

V třicetitisícové Kroměříži využíváme ubytovnu a míříme do místního pivovaru na náměstí Černý orel.

Kroměříž.

Oslava rozšíření expedice o další dva členy se protahuje do pozdních nočních hodin. Zde například fotografie z degustace kvalitního 12 letého rumu, která v několika případech skončila tzv. chlapským odplivnutím. 🙂