České Středohoří – 7.den: Radobýl (29.6.2019)

Z Radobýlu (399 m) na Lovosice.

Spíme v prostorách bývalé Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty. Čeká nás poslední výlet a to do kopců na sever od Litoměřic. Strmé kopce bývalých sopek a na nich buď zříceniny hradů, nebo alespoň nějaká ta rozhledna. V údolích ovocné sady, malé vesničky a rozsáhlé statky. Jak už to tak v Českém Středohoří bývá.

30 Km

Balíme věci do auta a děláme check-out v Hostelu u Sv. Štěpána, věci si necháváme v autě a vyrážíme na kola.

Hostel U sv. Štěpána.

Hostel u sv. Štěpána je moje oblíbené ubytování v Litoměřicích. Původně byla v diecézní budově fakulta pro výuku teologie. Komunisté sice křesťanství nezakázali, ale jestli chtěl někdo studovat teologii, tak dostal jedinou možnost a to jít právě sem do Litoměřic. Fakulta fungovala až do revoluce, kdy se vrátilo vyučování do původních vysokých škol s mnohasetletou tradicí. Litoměřické biskupství se tedy rozhodlo z budovy udělat moderní hostel. Vlastníci ale chytře zachovali mnoho původních artefaktů, takže na chodbě můžete vidět obrovského ukřižovaného Krista, historické školní zvonění, různé obrazy s náboženskou tématikou, nebo třeba na noční lampičce najdete nálepku s podobiznou Jana Pavla II, tak jak si jí tam nějaký student kdysi nalepil. Zároveň budova disponuje i Biskupským pivovarem.

Tomáš se svým vozem automobilového typu.

Včera se nám podařilo ochutnat celé portfolio Vikář, Děkan, Štěpán a Stout. Všichni si pochvalovali pivovarskou restauraci, jenom Zila nadává, když se vrací ze záchodu. Omylem vešel do dámských a rozhořčeně nadává, kdo vymyslel kreativní značení záchodů, že z toho nejde poznat, jestli jde o dámy nebo pány. Vím, že někdy jde kreativita hodně daleko, jako třeba, když na jedněch záchodech je kolečko a na druhých křížek. Ale řekl bych, že v případě Biskupského pivovaru se nejedná o nerozluštitelnou šifru 🙂

Pomalu se vymotáváme pětadvacetitisícovým městem směrem na západ po žluté. V dálce už je vidět první dnešní vrchol Radobýl.

Cesta se vine nejprve travou a potom kamennými serpentýnami, kde už je potřeba kolo trochu tlačit.

Z vrcholu jsou krásné výhledy na Labe, které v těchto místě meandruje. Je odsud vidět například Žernosecké jezero, vzniklé zatopením původní pískovny.

Pohled na JZ, kopec za Žernoseckým jezerem je Lovoš (570 m).

Na vrcholu stojí veliký kříž.

Radobýl (399 m), pohled na V, v dálce Labe a Litoměřice.

Radobýl se nechvalně zapsal do dějin. Kdyby z něj nebyl tak krásný rozhled, K. H. Mácha by odtud neuviděl požár v Litoměřicích, neuhnal si při jeho hašení zápal plic a třeba by ještě stihl napsat nějakou další sprostou, romantickou báseň.

Napravo od Lovoše (570 m) je Milešovka (837 m) a Kletečná (706 m).

Pokračujeme na sever a napojujeme se na modrou Zlatou stezku Zemí hradů. Projíždíme skrz rozsáhle sady a ve vesnici Kamýk samozřejmě potkáváme stejnojmenný hrad.

Zřícenina hradu Kamýk (14. st.).

Malá zřícenina je uzavřená ale z obvodových zdí je krásně vidět do okolních romantických scenérií Českého Středohoří.

Pohled na JV, vpravo Bídnice (361 m).
Lovoš (507 m), Milešovka (837 m), Kletečná (706 m), Kubačka (543 m).

V Kamýku dáváme i oběd a zanořujeme se zpátky do středohorských lesů. Proplétáme mezi horami chvíli na sever a chvíli na jih.

Posledním cílem je rozhledna na vrcholu Varhošť (638 m).

Rozhledna na vrcholu Varhošť.

Má sice jenom 15 m, ale nabízí opravdu kruhový rozhled v centrální části Českého Středohoří.

Pohled na S, Ústí nad Labem, v popředí nad řekou se tyčí hrad Střekov (14. st.).
Pohled na jih.
Pohled na JZ.

Vracíme se přímo na jih do Litoměřic. Čeká nás ještě 400 Km autem domů, takže víc už toho dneska nestihneme.

Do Českého Středohoří se určitě chci ještě vrátit, je to tady krásná krajina a stojí za prozkoumání. Tenhle rok jsem těch výletů podnikl opravdu hodně, takže sotva jsem skončil s tímhle rovnou jsem vyrazil na cestu podél řeky Moravy. Tak o tom zase příště.