Jeden jarní den v Malé Bystřici.
Jak už jsem psal třeba v příspěvku o Santově, mám v Malé Bystřici chalupu, a tak jsem se v přetlaku potřeby fotit rozhodl udělat i tady pár fotek. Aby toho nebylo málo, tak kromě krajinky jsem se pustil i do close-upu a astrofotografie. Všechno fotím jedním objektivem, trochu jsem ho popsal v článku o Porubě, takže to samozřejmě nejsou úplně profesionální výsledky. Ale šlo o to, si tyhle typy focení aspoň vyzkoušet. Astrofotografii jsem si vlastně zkusil už na Pradědu, ale tentokrát už jsem byl vybaven širším objektivem a stativem. A taky trochou načtené teorie.
V okolí chalupy je to bystrý kraj, takže můžu poradit, že pokud budete stát někde poblíž na kopci, a nedokážete si vzpomenout na jméno potoka, říčky, vesnice, přehrady, nebo podobného v krajině významného bodu, zkuste použít jednu z variant slova bystrý. Potok na další fotografii protéká Malou Bystřicí a jmenuje se Malá Bystřička. Následně se vlévá do Bystřice, která teče z Valašské Bystřice. Na Bystřici je potom v obci Bystřička přehrada Bystřička…
Tady bych ještě mohl poznamenat, že tato místní pojmenování vytvořili Valaši v 17. století, za Třicetileté války, a sloužila ke zmatení švédských vojsk, ale někteří historikové by s tím asi nesouhlasili 🙂
Nejdřív jsem se tedy přes potok vydal do takového malého „lužního lesa“.
I v takhle brzkém jaře lze najít houby, i když tahle je sice hezká, ale nejedlá:
Podmáčená půda v okolí nabízí mnoho zajímavých pohledů. Výhodou brzkého jara je, že zatím není všechno schováno pod vrstvou kopřiv, lopuchů a dalších rostlin.
V takových místech je opravdu radost fotit.
Jo, tak krajina, to by šlo. Hurá na close-up. A rovnou pohybující se objekty, aby toho nebylo málo. Na další fotce je včela sbírající pyl z vrby.
Je to samozřejmě včela z mého úlu. Tahle konkrétně se jmenuje Adalberta, snadno jí poznám podle jizvičky na levé zadní noze. Omylem jí na ní totiž v dětství šlápl trubec.
Ještě tady dám jednu dlouhososku:
Když už jsem u těch včel, tak ještě pár pokusů přímo z úlů. S krajinářským objektivem a bez blesku se sice nedají dělat zas tak detailní fotografie, ale i tak jsou některé zajímavé.
Jaro je asi moje nejoblíbenější doba, všechno kvete, není zas takové horko a na včelách je dobře vidět to nadšení, že se konečně mohou proletět na sluníčku. Na další fotce to vypadá, jako by se včely na česně vyhřívaly na sluníčku:
Na následující fotce je vidět vpravo včela, která už přinesla rousky s napěchovaným pylem. Pyl to je pro včely kromě jiného hlavně velice důležitá bílkovina.
No a poslední fotka z česna úlu, kde má včela v pylu obalenou doslova celou hlavu. Až vletí do úlu, ostatní dělnice jí očistí a pyl uschovají do plástů.
Na další fotce je vidět plástev s plodem, to jsou ty malé housenky v buňkách:
Ještě plástev vyfocená proti slunci:
Na plástvích je pořádně rušno:
Než bude večer a vrhnu se na focení noční oblohy, tak ještě jedna rychlá fotka chalupy:
Nebudu se tady rozepisovat o teorii focení noční oblohy, to už udělalo spoustu jiných, a mnohem líp, než já bych kdy dokázal. Taky po mně nechtějte, abych popisoval, jaká souhvězdí jsou na fotkách vidět. Nevzal jsem si ani žádnou aplikaci na mobil, která by mi pomohla určit, kde najít mléčnou dráhu, takže tu se mi bohužel vyfotit nepodařilo.
V ČR jsou asi tři oblasti tmavé oblohy: Jizerská, Manětínská (Plzeňsko) a Beskydská. Ta Beskydská se nachází poblíž vodní nádrže Šance. Malá Bystřice je bohužel trochu jinde, takže není úplně bez světelného smogu, ale pořád je na tom v porovnání s ostatními místy v ČR docela dobře.
Udělal jsem vlastně skoro stejnou fotku na Santově jako ve dne.
Kromě svítících lamp vlevo, je vpravo vidět celý hřeben Veřovických vrchů zvýrazněný světelným smogem z Rožnova, Zubří a Zašové.
Když se podívám víc doprava, tak Rožnov můžete vidět uprostřed. Hora nad Rožnovem je samozřejmě Radhošť (1129 m). Je na ní vidět svítící vysílač.
Další pohled je směrem k Bystřičce. Světla v údolí jsou chaty nad přehradou Bystřička. Kopec se svítícím vysílačem je Vrchhůra (692 m):
Následující fotografii jsem směřoval na západ do místní části Kršle. Tahle část už neobsahuje tolik světelného smogu. Ale kde je sakra ta mléčná dráha?
Abych zdůraznil jaký je astrofotografie extrémní sport, tak připomínám, že jsem fotky pořizoval kolem desáté hodiny večerní, kdy je kolem opravdu tma jako v pytli a nikde ani živáčka. A za stálého vědomí, že po Beskydech se pohybuje několik medvědů i s medvíďaty.
Poslední fotografii jsem ještě pořídil v nedalekém sedle Dušná (662 m), které se tak jmenuje pravděpodobně proto, že pokud se vám tam podaří vyšlapat, budete poněkud zadýchaní.
Dál už jsem se do divoké krajiny plné krvelačných medvědů neodvážil. Přece jenom nejsem vlastníkem žádné medvědobijky. A jediné, čím jsem vyzbrojen je poloplastový ministativ.