České Švýcarsko – 2. den: Z Vysoké Lípy do Dlouhého Dolu (25.5.2019)

Skalní věž Hradní jehla.

Za vyhlídkami Jetřichovických stěn, po lávkách zříceniny hradu Falkenštejn a nakonec Kyjovskou skalní stezkou.

27 km.

Vysoká Lípa – Vyhlídka Rudolfův kámen – Vilemínina stěna – Mariina vyhlídka – Jetřichovice – Zřícenina hradu Falkenštejn – Soutězka Úzké schody – Zřícenina Kyjovský hrad – Dlouhý Důl

Den 1. Z Dolního Žlebu do Vysoké Lípy
Den 2. Z Vysoké Lípy do Dlouhého Dolu <=
Den 3. Z Dlouhého Dolu do Jetřichovic
Den 4. Z Jetřichovic do Schöny

Ráno se probouzím na louce kousek od Vysoké Lípy. Při snídani mám krásný výhled na Růžovský vrch:

Růžovský vrch (619 m).

Spaní pod hvězdami je skvělý zážitek. Hlavní je nenechat se vyděsit zvuky lesa. Doporučuji si před spaním nečíst statistiky výskytu vlků v Českém Švýcarsku, nedívat se na film Blair witch nebo nedej bože číst si cokoliv o Djatlovově výpravě. Přes noc pozoruji zvláštní úkaz mnoha světýlek řítících se za sebou napříč oblohou. Přisuzuji to požitým slivovicím a tak se až o mnoho dní později dozvídám, že to nebyly nějaké alkoholové vidiny, ale nejspíš 60 družic Starlink, internetové sítě Elona Muska, které se zrovna vydaly na oběžnou dráhu.

Vyčistím ešus od připálených těstovin a po snídani se vydávám na nedaleký kopec Na Zámečku (391 m). Je odtud nádherný výhled na Vysokou Lípu a špičaté kopce Děčínské vrchoviny.

Nejvyšší kopec v pozadí je Strážiště (469 m).
Vysoká Lípa pod Růžovským vrchem.

Růžovský vrch, na kterém jsem včera byl, je výrazná dominanta okolí. Podobně výrazný je i německý vrchol Großer Zschirnstein, což je vlastně taková stolová hora a taky nejvyšší vrchol německé strany Děčínské vrchoviny:

Vpravo v pozadí Großer Zschirnstein (560 m).

Ve Vysoké lípě je hodně krásných historických stavení:

Vysoká Lípa.

Dostávám se na Naučnou stezku Jetřichovické stěny. Která vede hustým smrkovým lesem zatím nezničeným kůrovcem.

Stezka u křižovatky Česká silnice odbočuje z široké asfaltky a postupně se začíná proplétat mezi skalami.

Tahle část Českého Švýcarska je trochu vzdálená od turisticky zajímavějších partií, takže skoro nikoho nepotkávám.

Obcházím vlastně vrchol Koliště (453 m). Postupně se dostávám výše do skal, odkud jsou výhledy do okolí.

Vlevo Strážiště (469 m) vpravo Růžovský vrch (619 m).

Postupně se dostávám do hlavní části Jetřichovických skal, kde je několik vyhlídek. První se nachází na vrcholu Ostroh (464 m) a jmenuje se Vyhlídka Rudolfův Kámen.

Ostroh (464 m).

Na vyhlídku vede stezka s mnoha schody, několika můstky a s žebříky.

Už je tady sice víc turistů, ale není to nic nepříjemného. Rozhodně jsem nikde nečekal ve frontě.

Nahoře je malá dřevěná bouda, do které je možné se schovat před deštěm.

Pohled z Ostrohu na východ.

Je vidět, že kůrovci chutná i České Švýcarsko:

Pokračuji dál stezkou v Jetřichovických stěnách.

Další vyhlídkou je Vilemínina stěna:

Vilemínina stěna.

Odtud už je to jenom kousek k asi nejvýznamnější vyhlídce Jetřichovických skal. Po cestě ještě zastavím na chvíli na tzv. Balzerově ležení, což je odpočinkové místo pod převisem skal.

Balzerovo ležení.

Odtud se na Mariinu vyhlídku dostanete po spoustě schodů.

Stoupání na Mariinu vyhlídku.

Na vrcholu je opět dřevěný domek a výhledy jsou takřka do všech stran.

V popředí Havraní skála (387 m).

Odtud už směřuji dolů do Jetřichovic. Protože už jsou skoro 2 odpoledne, je potřeba doplnit energii obědem. Procházím okolo bývalé dětské ozdravovny postavené už za první republiky a od roku 2005 opuštěné. O fotku mě požádá starší pár, který tady vzpomíná na doby, kdy tu pracovali.

Bývalá dětská ozdravovna Jetřichovice.

Měly to tu děcka pěkné. Doufám, že to město nenechá zchátrat.

Jetřichovice, to je takový sem každého horolezce. Kdejaký dům ma na zahradě vlastní skálu 🙂

Jetřichovice.

Po obědě mířím na nedaleký hrad Falkenštejn ze 13. století. Je to vlastně skalní hrad, takže byl vytesán do skály. Aktuálně je protkán železnými schodišti a lávkami, takže je možné vylézt do všech jeho částí a kochat se výhledy na České Švýcarsko.

Z hradu lze také dobře pozorovat nedalekou Havraní skálu (387 m):

Havraní skála.

Na její ploše v roce 2006 vypukl požár, jehož hašení trvalo celý týden. Následně byla oblast oplocena a nebylo do ní nijak zasahováno. Čímž mají nyní vědci možnost sledovat, jak se vyvíjí flóra a fauna na území zasaženém požárem.

Okno skalního hradu Falkenštejn.

Z hradu mířím po žluté směrem na sever. Po cestě je mnoho skalních útvarů.

Žlutá stezka postupně míří až k Soutěsce Úzké schody, název odpovídá, schody jsou taky docela dlouhé.

Po schodech vlastně vystoupám na plochý vrchol Jedlina (490 m).

Poblíž vrcholu Jedlina.

Procházím teď zase méně navštěvovanou částí Českého Švýcarska.

Rozcestí U svatého Eustacha.
Svatý obrázek na prastarém stromě.

Už je po sedmé hodině večerní, takže fotky dostávají zase zajímavější atmosféru.

Klesám až k potoku Křinice. Už dlouho jsem nikoho nepotkal, tak využívám příležitost a po dvou dnech se v potoce vykoupu.

Potok Křinice.

Hned je cesta zase příjemnější. Dál pokračuji po červené Kyjovským údolím. Navštěvuji jeskyni Klenotnice.

Jeskyně Klenotnice.

Z červené odbočuji na Köglerova naučnou stezku. Ta vede skrz Kyjovské skály a kolem zříceniny Kyjovský hrad. Podaří se mi vylézt nahoru zrovna ve chvíli, kdy slunce zapadá za horizont.

Kyjovské skály.
Přístřešek u Kyjovského hradu.

Naučná stezka vede opět mnoha schody, žebříky a plošinami.

Do vesnice Kyjov dorazím až po deváté hodině večerní.

Kyjov.

Nacházím restauraci Na Fakultě. Když vejdu dovnitř, tak je vidět, že je zde nějaká soukromá akce. Plné stoly chlebíčků a celá skupina se nejspíš dodívala na zápas mistrovství v hokeji. Aktuálně v tom nemám vůbec přehled, ale asi zápas nedopadl dobře, protože nálada je nic moc. Nejdříve se na mě všichni podezřívavě dívají, jak je možné, že někdo v ČR nežije hokejem? Když zjistí, že nejsem zatoulaný Němec, tak mě pustí mezi sebe a můžu si v pohodě dát pivo.

Louku na spaní nacházím až někdy po půl jedenácté. Vařím rychlou večeři. S Jetboilem Flash není nic jednoduššího. Vařič si udělá jiskru sám a voda je uvařená skoro hned. Vodou zaliji vysušenou stravu v sáčku, nechám chvíli odstát a už jím. Nádobí na umytí z toho taky není žádné.

Jetboil FLASH.

Stan opět nestavím, má být celou noc bez deště, tak na co. Dneska to byl zase krásný den. Začíná se mi tohle toulání a přespávání pod širákem čím dál víc líbit. Tak zase zítra. Dobrou.