Jedeme na víkend z Liberce do Turnova. Na Hanzových výletech samozřejmě nechybí kultura, tak dnes stihneme Svijany a jeden pivovar ve skále a jeden parostrojní.
Celková trasa:
Dnešní trasa:
81 Km.
Vyrážíme už v pátek přímo z kanceláře na nádraží a odtud vlakem do Turnova. Hlavně nezapomenout povinnou výbavu na kolo.
Cestovat do Turnova, je něco jako jet první třídou v Orient Expressu, hlavně co se týká cateringu…
V Turnově nás vyzvedává Hanz, a převáží do svého Orlího hnízda ve Vratislavicích, rodišti Ferdinanda Porsche.
Potkáváme se s Čudlou Kvedlou, který si raději přetrhal všechny vazy v koleni, aby nemusel s námi.
Večer ještě navštěvujeme hospůdku poblíž. Dáváme si každý půl kila žeber za 50 Kč, protože kuchař nevaří pro peníze, ale z lásky k Hanzovi.
Večer za svitu Ještědského vysílače jdeme spát a těšíme se na zítřek.
Po osmé hodině už jsme na kolech. Dneska nás čeká 80 Km.
Jedeme na jih kolem před pár lety postaveného lyžařského areálu Vesec, který je ve 400 m.n.m., tudíž na něm je dost sněhu pouze pokud ho přivezete náklaďákem.
V dálce je krásně vidět, jak Ještědský vysílač dotváří špičatost hory.
V obci Dlouhý Most se k nám připojují další dva účastníci. Později asi budou litovat, zatím si ale myslí, že nejnáročnější část expedice je šlapání na kole.
Ještě chvíli stoupáme, objíždíme kopec Javorník a v tuhle chvíli jsme v nejvyšší části dnešního výletu, 550 m.n.m. Dál už to bude spíš rovina a mírnější stoupání. Je nádherná dohlednost.
Podjíždíme Sychrovský viadukt železniční trati z Liberce do Turnova.
Jak je vidět na fotografii, tak poloměr zakřivení mostovky je -R=386 m.
Kousek odsud je zámek Sychrov.
Hanz nezastavuje, protože prý není čas. Já se přesto jedu podívat alespoň do zámeckého parku.
Stejně nebude problém ostatní dojet, protože se určitě zdrží posloucháním detailních hanzových přednášek o tom, co všechno dnes nestihneme vidět. 🙂
No nic, jedeme dál na jih.
Je kolem desáté a čeká nás první zastávka. Obec Svijany se vyznačuje zámkem ze 16. století.
Tam se ale taky nepodíváme, protože hned vedle se nachází stejnojmenný pivovar.
Pivo Svijany jsem měl celkem rád, ale zhruba před deseti lety asi sládek spadnul do sudu, nebo kdo ví, co se ve skutečnosti stalo, a už to moc dobré pivo není. Ale žízeň je nejlepší kuchař… nebo hlad je převlečená žízeň, nebo jak to bylo… zkrátka: „Pivo bodlo.“
Pivovar má poblíž i vlastní letiště, aby se pivo v dobách největší slávy ještě začerstva mohlo soukromým tryskáčem dostat přímo na dvůr královny Alžběty II. Ta si oblíbila především jedenáctistupňového řezaného Fandu. Nebo možná ne. 🙂
V pivovaru Svijany se k nám taky přidává elektrický Zdenda. Půjčuji si jeho elektrické kolo, zařazuji 5 rychlostní stupeň a kolo vystřelí do kopce takovou rychlostí, že by leckterý motocykl mohl závidět. Tím si jenom potvrzuji názor, že jezdit na elektrickém kole by se mělo až ve stáří a nemohoucnosti. Jarda Jágr má pravdu 🙂
V Mnichově hradišti mají nádherný zámek.
Ale tam se taky nepodíváme, není čas.
Protože hned vedle je Pivovar Klášter. Místní říkají, že Klášter je pivo znalců… Kdo ho zná, ten ho nepije.
Hned vedle je pivovarská Restaurace Skála. Málo se ví, že se tady ve skutečnosti natáčel stejnojmenný film se Seanem Connerym, který se odtud pokoušel dostat, ale protože se opil, tak ve sklepeních zabloudil.
Rozlehlé prostory zde byly vyhloubeny cisterciáckými mnichy, kteří se tady schovávali.
Prostory uvnitř jsou opravdu obrovské.
A velký je i výběr piv. Ideální čas na oběd.
Odtud jedeme ještě na jih, ale u Kosmonos zabočujeme na západ.
Už máme pár kilometrů za sebou. Výraz Zdendy mluví za vše 🙂
O půl třetí jsme konečně v Lobči. Je to vesnice se stejnojmenným pivovarem, který vznikl v 16. st. a ve 19. se stal parostrojním, tzn. že stroje, které pomáhaly s výrobou byly poháněny párou.
Jak už to tak bývá, za komunistů se z pivovaru stala ruina. Naštěstí se našli lidé, kteří se do unikátního místa zamilovali a už 15 let věnují většinu času a prostředků na jeho rekonstrukci.
Majitel zde také o víkendech provází a spolumajitelka, jeho manželka, čepuje pivo.
Na exkurzi se například dozvíte, že pivo se čepuje. Pokud šel výčepní točit, tak šel do sklepa točit kolem, aby pivo natlakoval.
Expozice je plná dobových předmětů, které se našly při rekonstrukci.
Velkým unikátem je také nadzemní lednice. Kterou bylo nutné postavit, protože, kvůli spodní vodě nešlo pivo skladovat ve sklepeních.
Nezbývá než se přemístit do pivovarské hospody.
Pivovar Lobeč mám rád. Vždy se tady zastavím, pokud je možnost, abych se podíval, jak se jim daří a případně si dal nějaké to pivo. Měl jsem tady kyseláč v době, kdy to ještě nebylo in a aktuálně se nebojí dělat zajímavá piva jako je třeba gruit. Nakonec autem přijel i Kvedla, nechtěl si ujít večerní posezení, když už se úspěšně vyhnul šlapání na kole.
Do kempu je to sice jenom kousek, ale s přibývajícími pivy začínám přesvědčovat ostatní, že tady musíme zůstat.
Už mám domluveno s majitelkou, že přespíme v předsíni na podlaze, protože pokoje jsou plné, ale nakonec se i poslední souputník v nezodpovědnosti Martin rozhodne odjet do kempu, tak jedu s ním.
Předtím ale ještě stihneme natočit marketingové video:
V kempu už to tak dobré pivo není. Jídelní lístek nabízí vepřové sekreto a polární jahodu. Večerní atmosféru dokresluje Kvedlův falzetový zpěv zamilovaných písní.
V pozdních hodinách, kdy už nám nenalejou využíváme pohostinství místních zkušených kempařů, kteří si na zahrádku restaurace nosí vlastní basy piv.
Tak zase zítra, nebo vlastně dneska. 🙂