Malá Bystřice je taková zapadlá valašská vesnička, o které většina neví, kde leží. Přitom zde kdysi sbíral houby Antonín Zápotocký, stavěl TGM, sázel Baťa a přijímal lidské oběti Svantovít. A poblíž je taky jedna z nejstarších přehrad v ČR.
24 Km
O Malé Bystřici už jsem několikrát psal, takže se nebudu opakovat a rovnou vyrážím do prudkého kopce směrem do horské osady Santov.
Jak už to na Valašsku bývá, všude jsou strmé kopce (kotáry). Takže než zdolám 3 km, trochu se zapotím. O Santovu už jsem vlastně taky psal, takže mrkněte na starší článek. Já jenom přidávám informaci, že pokud se zastavíte v Hospodě Santov, nezapomeňte si dát jeřabinku nebo vařonku.
Pokud odbočíte doleva ze žluté značky naskytne se vám krásný pohled na samotný Santov a hlavně celý hřeben Veřovických vrchů. Vpravo za sedlem Pindula samozřejmě Radhošť (1129 m). Kopec úplně vlevo se jmenuje Kyčerka (641 m), jako většina kopců na Valašsku 🙂
Pokračuji po žluté na jih, aktuálně tady vede cyklotrasa. Stoupání už není tak prudké. Sem tam potkávám samoty uprostřed lesů.
Cílem je Ptáčnice (830 m). Odtud se dá pokračovat po hlavním hřebeni Vsetínských vrchů do hlubokých lesů, kde se často objevují medvědí migranti ze Slovenska. Kdybyste jednoho potkali, tak tady je rada:
Co je potřeba udělat, pokud vás napadne medvěd?
Nemusíte dělat vůbec nic, medvěd se o všechno postará sám.
Já si aktuálně na výlet do těchto děsivých hvozdů netroufám, a tak odbočuji doprava směrem na Cáb. Celou cestu se dnes pohybuji na hranicích malobystřického revíru. Lesy tady v okolí patří firmě Baťa. Možná tady Tomáš i pár stromků zasadil na podporu výroby slavných dřeváků 🙂
Horský hotel Vsacký Cáb je usazený uprostřed lesů už od roku 1928. Vždy to bývalo oblíbené turistické místo s výhledy na Valašsko. Aktuálně trochu omezenými, protože z rozhledny už mnoho let zůstala jenom kamenná suť. V roce 1949 tady byl na návštěvě budoucí komunistický prezident Antonín Zápotocký. Věděli jste že měl přezdívku Ušaté Torpédo? Ne, nemám to z Necyklopedie.
Pokračuji směrem na sedlo Dušná.
Pokud byste se na Dušnou vydali po serpentýnách přímo z Malé Bystřice, tak byste zadýchaní, nejlépe pochopili odkud pochází její název.
Jedu naučnou stezkou Klenov. Po cestě jsou výhledy na Hostýnské vrchy.
V roce 2018 byla na naučné stezce odhalena dřevěná socha nejvýznamnějšího velkomoravského knížete Svatopluka I (?-894), poblíž je taky žulový kámen. Moc jsem nepochopil, jaký vztah má Svatopluk k Malé Bystřici, autory jsou nejspíš moravští separatisté, ale socha je to pěkná.
Hned vedle se nachází kámen slunovratů. Nevím, jestli sekta uctívačů Slunce souvisí se sektou separatistů. A jestli se zde scházejí obětovávat Pražáky, ale podobně jako dřevěná socha, je to pěkný doplněk krajiny. A trochu toho mysticismu kolem určitě jenom zdůrazňuje zajímavost místa.
Kousek dál se osvěžuji ve studánce pojmenované podle Jana Karafiáta (1846 – 1929), autora Broučků. Tomu bylo přiřazeno hodně míst v okolí, protože působil jako evangelický farář v nedaleké Velké Lhotě.
Sjíždím pomalu k další významné lokaci. Ještě předtím se podívám na vrchol Zámčisko (666 m). Už sama kóta napovídá, že se jedná o zvláštní místo. Kdysi zde stával skalní hrad Klenov. Zastavím se zde ale někdy jindy. Dnes se raději antikristu vyhnu.
Odbočuji stoupáním doprava směrem k Svantovítově skále. Není to ale o moc přívětivější místo. Podle legendy zde probíhaly obřady válečnického boha Svantovíta, které vymizely až ve 12. století. A místní se nebáli přinášet i lidské oběti.
Kdysi byly skály zarostlé uprostřed hlubokého lesa, což jim dodávalo tajuplnou atmosféru, zároveň většina turistů ani netušila, že se zde něco takového nachází. Popularitu se rozhodl zvýšit až kůrovec. Nyní je ze skal krásný výhled na Moravskoslezské Beskydy.
Jedná se taky o celkem populární místo pro horolezce. Naštěstí skály nejsou příliš vysoké, tak žádné nové lidské oběti nepřibývají.
Teď už mířím po modré trase směrem k přehradě. Je to můj oblíbený sjezd, je to tady samý kámen a tak využívám celopéro naplno. Vždycky je to trochu adrenalin, ale kdo nepadá nejezdí na hranici svých možností 🙂
U přehrady se nachází smutná budova Hotelu Klenov. Tahle krásná dřevostavba vznikla, stejně jako Horský hotel Cáb, v roce 1928.
Postavil ho veterán-kulometník z 1. světové války. Dlouho se jednalo o vyhlášené místo, kde se konaly zábavy s živou hudbou. Od 90. let bohužel hotel chátrá a noví majitelé ho nejspíš nechají rozpadnout se. I já jsem tam ještě zažil nějakou tu diskotéku v 90 letech. Je to obrovská škoda, ale třeba se ještě někdo najde a budovu odkoupí a zachrání.
Hned vedle je taky penzion s restaurací Oáza, kde jsem toho hodně zažil, ale o tom radši jindy.
Naproti je samozřejmě přehrada, která se jmenuje stejně jako obec Bystřička. Byla postavena už v roce 1912, takže patří mezi nejstarší v republice. Stavěl jí prý pradědeček známého valašského zpěváka Františka Segrada (1955 – 2021).
Přehrada měla sloužit hlavně jako zásobárna vody pro plavební kanál Odra-Labe-Dunaj, ale ten se naštěstí zatím nezrealizoval, takže slouží přehrada hlavně k rekreaci. Kdysi se jednalo o opravdu vyhlášenou oblast, která od 90. let spíš skomírá, ale i tak se kolem nachází mnoho podniků. O tom, jak udělat Velké kolo zpívá i Vlasta Redl v písni Za deset 10. Nedávno jsem slyšel, že je to oblíbená píseň olympioničky Ester Ledecké, to je tak asi poslední člověk, u kterého bych čekal, že bude něco takového poslouchat 🙂
U přehrady vždycky plave hodně ryb, které někteří krmí rohlíkama.
Na protějším břehu je restaurace U Mokrošů, kde výborně vaří. Na výstavbu původně turistické ubytovny přispěl T. G. Masaryk a dřív zde byla taky kuželkárna.
Přehrada je aktuálně po důkladné rekonstrukci, protože v roce 1997, při velké povodni dokonce přetekla. Vracím se po pravém břehu zpátky na chalupu. Dneska to nebyl nijak dlouhý výlet, ale jak je vidět, o zajímavá místa v okolí rozhodně není nouze.