Třetí den jarního čtyřdenního výletu na kole zapomenutým krajem Nízkého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Podél severních hranic s Polskem.
57 km.
Osoblaha – Dívčí hrad – Rozhledna Strážnice u Liptaně – Bartultovice – Holčovice
Den 1. Z Valšova do Krnova
Den 2. Z Krnova do Osoblahy
Den 3. Z Osoblahy do Holčovic <=
Den 4. Z Holčovic do Bruntálu
Ráno vyrážíme na osoblažské náměstí koupit si v místní samoobsluze snídani. Od dob hluboké normalizace se tady moc nezměnilo. Jenom někdo na náměstí umístil sochu loupežníka Hotzenplotze, který se jmenuje podle původního německého názvu Osoblahy.
Loupežník je naštěstí vyřezaný ze dřeva, takže ho místní hojně se vyskytující „spoluobčané“ zatím neodnesli do sběru.
Snídáme u památníku operací 2. světové války. Všude kolem jsou staré výlohy, oprýskané paneláky a podivné existence, zabývající se různými koníčky jako je túrování motoru polorozpadlého Peugeotu apod.
Míříme raději do přírody. Krajina kolem je nížinatá, ale my se pomalu přibližujeme ke kopcům Zlatohorské vrchoviny.
Je potřeba využít co nejvíce nabízených odpočívadel:
Jedem na západ od Osoblahy, turistické stezky tady nevedou, takže jedeme po silnici.
První zastávkou je vesnička Dívčí hrad, ve které je stejnojmenný zámek. Původně zde totiž ve 13. století stál hrad, který byl později přebudován na renesanční zámek.
Zámek je velice zachovalý. Aktuálně patří soukromému majiteli a není veřejnosti přístupný. 🙁
Jedeme tedy dál vstříc Zlatohorské vrchovině. Dalším našim cílem je nedaleká rozhledna.
Rozhledna Strážnice u Liptaně není moc vysoká a nabízí rozhled hlavně na sever na polskou rovinu. Nachází se na stejnojmenném kopci ve výšce 494 m.
Na severu je vidět vlevo kopec Vysoká (451 m), pod kterým je stejnojmenná vesnice a uprostřed je Kostel Navštívení Panny Marie (18. st.) v obci Pitárné:
Pomalu se blíží čas oběda a po špatných zkušenostech posledních dvou dní raději googlíme nejbližší fungující hospodu. Nacházíme ji v nedalekých Bartultovicích.
Do Bartultovic je to sice trochu zajížďka, jsou až úplně u Polských hranic a celou cestu musíme jet po hlavním tahu z Krnova do Prudniku, ale nechceme nic riskovat.
Na restauraci je sice vidět, že se zaměřuje hlavně na polskou klientelu, ale je celkem ok.
Po obědě se vracíme zpátky na původní trasu a po modré míříme z Jindřichova na Svinný potok.
Nyní se konečně dostáváme do pořádných kopců Zlatohorské vrchoviny. Tady končí legrace, budeme muset nastoupat přes 500 výškových metrů.
Jedeme podél Svinného potoka až k bývalé hájovně:
Potřebujeme se dostat až na hřeben, poblíž Kraví hory (725 m).
Všude kolem jsou krásné výhledy, ale taky přibývají stopy po masivní těžbě lesů zničených kůrovcem.
Za úspěšný sportovní výkon je potřeba se odměnit:
Jedeme dál na západ směrem na Solnou horu (868 m). Kolem jsou krásné horské louky s pasoucím se dobytkem.
Jak postupujeme dál na západ, tak louky mizí a místo nich se naskýtá smutný pohled na vytěžené lesy.
Postupně se ale bohužel objevují i neprostupné polomy, takže nezbývá než se vrátit a změnit původní plán cesty.
Volíme cestu do údolí Opavice podél Valštejnského potoka přes bývalou vesnici Ztracená voda. Postupně se dostáváme až do Hynčič a Holčovic, kde máme rezervovaný Pension Eliška. Tentokrát tedy máme i večeři, takže můžeme plní síly vyrazit „za písničkou“ do nedaleké hospody. 🙂