První den jarního čtyřdenního výletu na kole zapomenutým krajem Nízkého Jeseníku a Zlatohorské vrchoviny. Bruntálské sopky a Krnovské rozhledny.
Den 1. Z Valšova do Krnova <=
Den 2. Z Krnova do Osoblahy
Den 3. Z Osoblahy do Holčovic
Den 4. Z Holčovic do Bruntálu
Dnešní etapa:
65 km
Valšov – Venušina sopka – Uhlířský vrch – Bruntál – Rozhledna Sosnová – Zřícenina hradu Vartnov – Rozhledna H. Kudlicha – Zřícenina hradu Cvilín – Krnov
Minulý rok jsme projeli jižnější část Nízkého Jeseníku kolem Budišova nad Budišovkou. Tenhle rok můžeme navázat cestou na sever a objevit tak ty nejzapadlejší části slezských Sudet, jako je město Bruntál, známé těžbou bahna a zubatýma žábama. My se ale odvážíme dál, do míst jako je Krnov, nebo Město Albrechtice, což jsou místa, která většina pražských kartografů na mapách označuje jako Terra incognita. Pokusíme se být také prvními dobrodruhy, kteří znovu objeví dávno ztracenou a mnoha mýty opředenou Osoblahu.
Vyrážíme na čtyři dny, na kolech, na těžko, ale přespávat budeme v penzionech a kempech. Vlak jede přímo z Ostravy – Svinova, takže už před osmou jsme na nádraží ve Valšově, což je malá vesnička u Bruntálu.
Výhoda Nízkého Jeseníku je, že v něm nejsou moc prudké kopce, na rozdíl třeba od Beskyd nebo Krkonoš, takže jsou na jaro, dobu, kdy ještě nikdo nemá moc najetých kilometrů ideální.
Stoupáme z Valšova po cyklotrase směrem na Venušinu sopku.
Poblíž rozcestí Pod Návrším je vyschlá studánka:
Venušina sopka se nachází nad Vodní nádrží Slezská Harta, kousek od obce Mezina. Směrem na severozápad je vidět Hrubý Jeseník, na kterém je ještě sněhová pokrývka.
Na jihu jsou vidět další dvě sopky, Velký Roudný (780 m) a Malý Roudný (771 m):
Z Venušiny sopky (654 m) není moc rozhled, ale je tam celkem zachovalý kráter.
Jaro je asi moje nejoblíbenější roční doba. Všechno kvete:
Poblíž se nacházející lávový proud Venušiny sopky je tvořen čedičovými šestihrannými sloupci:
Podél Černého potoka míříme přes Bruntál na Uhlířský vrch.
Uhlířský vrch (672 m) je jedna z nejmladších sopek na českém území. Na jejím vrcholu je postaven Poutní kostel Panny Marie Pomocné z 18. století.
Ze sopky je vidět trojvesnicí tvořené Moravským, Slezským a Moravskoslezským Kočovem:
Sjíždíme dolů do Bruntálu lipovou alejí. Pro zpestření jsem zvolil žlutou vodárenskou stezku. Potkáváme menší polom, proti tomu, co jsme překonávali minulý rok je to ale legrace:
Konečně se dostáváme do centra dění celého Bruntálu:
Napočítali jsme jednoho člověka. Míříme raději do Pivovaru Hasič, kde si dáváme pivo Zubatá Žába, u kterého je nápis „Jen pro otrlé“. Má to 15 stupňů, je to Pale Ale a je celkem ok, stejně jako hospoda.
Dáváme oběd a míříme přes město po zelené zpátky do okolní divočiny.
Podařilo se nám ztratit zelenou turistickou značku, takže musíme překonávat koleje mimo cestu. Aspoň se mi podaří vyfotit vlak projíždějící skalnatým průsmykem:
Prodíráme se hustým lesem až se konečně objevujeme na louce poblíž Milotic nad Opavou.
Sjíždíme až k řece Opavě, takže musíme zase stoupat až na Holubí vrch (599 m). Cestou předháníme místního „štamgasta“ na traktorku. Na Holubím vrchu dáváme pauzu. Po chvíli se objevuje i traktorista. Zastavuje, prohlásí: „Kuřácká“, a nabízí cigarety. Ptám se kam má s traktorem namířeno. Následuje přednáška o tom, že: „Kluci, s prázdnou vlečkou já nikdy nejezdím, vždycky tady naložím dřevo, než jedu zpátky.“ Načež dokouří. Chvíli s námi ještě posedí a s prázdnou vlečkou jede zase zpátky dolů. 🙂
Pokračujeme přes Lichnov na Anninu studánku, vedle které je kaplička:
Poblíž je vesnice Sosnová a vedle ní na kopci stejnojmenná dřevěná rozhledna:
Směrem na sever je vidět celá vesnice Sosnová:
Pokročili jsme na východ, takže Hrubý Jeseník už se ztrácí v dálce:
Ze Sosnové pokračujeme údolím Čižiny až do malé vesničky Pocheň. Chvíli trvá, než se nám podaří najít přístup ke zřícenině hradu Vartnov.
Je pravda, že z hradu toho moc nezbylo, ale zachovalé hrady jsou pro lidi bez fantazie.
Míříme raději dál, směrem na Úvalno.
Nad Úvalnem je krásná rozhledna Hanse Kudlicha na Strážišti, což je 396 metrů vysoký kopec. Kudlich byl poslanec, který se v 19. st. zasloužil o zrušení roboty, a tak na jeho počest postavili tuhle rozhlednu. Bohužel už je večer, takže je zavřeno.
Tomáše nějaká rozhledna stejně nezajímá, místo toho okupuje nedalekou hospodu, protože už několik hodin jedl jenom tatranky, a tak je na pokraji smrti hladem.
V hospodě jsme trochu doplnili energii, takže není problém přesvědčit celou expedici k návštěvě další zříceniny hradu se jménem Cvilín na kopci Šelenburk (423 m).
Z hradu už raději míříme do penzionu Koliba v Krnově. Je přesně osm večer, takže akorát stíháme zahlédnout kuchaře, jak odjíždí domů. Zamáváme mu a ptáme se majitele penzionu, kde bychom se v Krnově mohli najíst. Dá nám dva typy. Ale bohužel v obou restauracích, nám tvrdí, že už nevaří. Trochu si říkám, jestli za náš neúspěch nemůže Tomášův outfit. Tom pro dnešní večer zvolil pruhované tepláky, a tak sice skvěle zapadá mezi místní uživatele pervitinu, ale personál v restauraci asi tuhle skupinu lidí nemá moc v lásce. Nakonec nás zachrání pizzerie na hlavním náměstí. 🙂