Na Smrku jako v lednici (5.1.2020)

Minulý rok jsem začínal podobně, lezl jsem na Radhošť v mlze a ukrutné zimě. Tenkrát se nabízelo poznat „Radhošťský Václavák“ v době, kdy je tam trochu míň lidí. Dnes jsem se rozhodl pro Smrk. Ten je opuštěnější, není na něm žádná turistická chata. A tak moc nedává smysl jít tam v horším počasí kvůli menšímu počtu lidí. Ale já tam půjdu dnes, protože, proč ne.

19 Km

Auto nechávám u Cyrilky, což je lidový název pro kapli sv. Cyrila a Metoděje v Čeladné. Mohla by připomínat Jurkovičovi stavby, ale autorem je ing. Roska z Kroměříže.

Kaple sv. Cyrila a Metoděje (20. st.).

Dnešní počasí vypadá na klasické lednové. Tedy velká zima a v horách mlha. Sněhu zatím v nižších polohách moc není. Takové to počasí, kdy většina lidí moc nechápe, proč by někdo chodil po horách, když ani nejsou žádné rozhledy. Až nahoru půjdu po červené trase. Čeká mě skoro 800 m převýšení, což je určitě slušná porce.

Smrk je veliký horský masiv, ale oproti Lysé nebo Radhoště je celkem opuštěný. Na jeho území není žádná horská chata přístupná veřejnosti. Taky je celá hora zalesněná, překvapivě většinou smrkem. Takže šlapu lesem a výhledy moc nejsou, i když v tomhle počasí, bych stejně nic neviděl.

Jsou tady i bukové lesy.

Smrk (1277 m) je druhý nejvyšší vrchol Beskyd. Má taky jeden tragický unikát, v roce 2006 zde spadla lavina a zavalila lyžaře. Beskydy jsou sice drsné hory, ale laviny tady prakticky nejsou. Zrovna jednoho lyžaře potkávám, tak snad bude mít víc štěstí, než ten z před pár lety.

Zatím ale není ani tolik sněhu, že bych potřeboval nasazovat sněžnice.

Ve výšce 1150 m se nachází tzv. Hubertka, což je vlastně lovecký zámeček, který si tu nechal postavit olomoucký arcibiskup. Nějak si nedokážu představit, arcibiskupa, který by se tady proháněl s flintou. On se nejspíš hlavně účastnil následného hodování a přerozdělování výnosů z lovu, jak už to u arcibiskupů bývá.

Lovecký zámeček Hubertova chata (20. st.).

Les už řídne, zato mlha houstne, abych si snad nemyslel, že dneska něco uvidím.

Přece jenom smrky nad 1000 m už rostou mnohem pomaleji, a často než vyrostou pár metrů, vyvrátí je vichřice.

Konečně se mi daří zdolat druhý nejvyšší vrchol Beskyd. Zima je tady opravdu nesnesitelná. Nevzal jsem si ani čaj do termosky, tak se nebudu zdržovat dlouho. Ale menší vrcholovou svačinu zvládnu.

Smrk (1277 m).

Ještě se chvíli pokochám výhledy.

A utíkám dolů. Pokračuji po červené na východ. Míjím bez povšimnutí pomníky Jana Palacha a Johna Lennona zapadané ve sněhu, snad si jich příště všimnu.

Tady v horních partiích už je sněhu dost, sem tam sněhová pokrývka působí až idylicky.

Po cestě dolů potkávám umrzlého turistu, nebo to je sněhulák?

Vracím se po modré horními partiemi Čeladné. A mám výhledy na Ondřejník.

Ondřejník.

I když jsou dny krátké, tak zpátky k autu se dostávám ještě za světla. Tak zas někdy. 🙂

Napsat komentář