GR20 – 8. den: Z L’Alzarelly ve Vizzavoně do Refuge de L’Onda (8.6.2019)

Cascade des Anglais.

Dneska mě čeká dlouhé stoupání. Z Vizzavony budu nejdříve stoupat údolím kolem Cascade des Anglais a pokusím se dostat až na vrchol Monte d’Oro a odtud zase klesnu do údolí, kde se nachází Refuge de L’Onda.

14 km.

Vizzavona – Cascade des Anglais – Monte d’Oro – Pointe Muratello – Refuge de L’Onda

V 7 ráno už jsem na cestě. Rob si včera uhnal úpal a proležel celé odpoledne ve stanu. Tak snad tam nezůstane i dnes.

Chtěl bych vylézt na Monte d'Oro. Standardní cesta vede z Vizzavony na sever, ale v tom případě bych přišel o návštěvu Cascade des Anglais, rozsáhlého území kaskád, jezírek a vodopádů. Jdu tedy na západ údolím řeky L'Agnone. Podemnou je vlastně 4 kilometry dlouhý železniční tunel, pomocí kterého je možné se dostat do Vizzavony. Stavěl se v těžkém terénu 10 let na konci 19. století.

Ze začátku jdu mírným stoupáním lesem. Po třech kilometrech se z lesa vynoří malá hospůdka. Ještě není 8 hodin, takže mají zavřeno.

Poblíž je most, dostávám se tedy na pravou stranu řeky.

Most přes L'Agnone.

Nacházím se na spodní hranici Cascade des Anglais. Řeka L'Agnone na cca třech kilometrech vytváří spletitou síť kaskád, jezírek, vodopádů a kaňonů. Kdysi byla oblast velmi oblíbená u anglických turistů, odtud tedy přišla ke svému jménu.

Je to tady takový obrovský přírodní aquapark.

Postupně jak se dostávám výš, tak ubývá lesa a naskýtají se výhledy do celého údolí řeky.

Všude jsou hluboké kaňony, klidně by se tady dal točit nějaký western. Komu by se ale chtěl sem tahat kameru. Aktuálně jsem ve výšce 1500 m.

Pohled na sever: Punta Cancellone (2083 m).
Pohled na jih.

Nad 1500 m už jsou to zase hlavně skály.

Jenom sem tam se objeví malý lesíček. Teď, 8. června je tady teprve brzké jaro a kvetou jehnědy.

Postupně se vynořují i hory, po kterých jsem ještě nedávno lezl.

Pohled na jih: vlevo Monte Renoso (2352 m) a vpravo Punta alla Vetta (2255 m).

Ve výšce cca 2000 m se konečně nachází odbočka na východ na Monte d'Oro.

Směrem na Monte d'Oro.
Pohled na jih do údolí řeky L'Agnone.

Vystoupám až na sedlo Bocca di Porco ve výšce 2130 m. Je odtud vidět jezero Lac d'Oro.

Pohled na severozápad.
Pohled na sever: vlevo Monte Rotondo (2622 m) a vpravo Monte Cardo (2453 m).
Pohled na jih: vlevo masiv Renosa a vpravo v údolí vesnička Bocognano.

Pěšinka pokračuje jižním svahem pod Monte d'Ora. Brodím se štěrkem a často ztrácím správnou cestu, takže se výstup trochu prodlužuje.

Nakonec se ale dostávám na západní část hřebene, kde je malá plošina. Odtud už je to na vrchol kousek.

Pohled na východ, v dálce je trochu vidět moře.

Na vrcholu Monte d'Ora je spousta balvanů a dostat se až k vrcholovému kříži není úplně snadné.

Nakonec se mi ale daří dostat až na vrchol.

Monte d'Oro (2389 m).

Výhledy jsou odsud nádherné.

Pohled na jih, masiv Renosa.
Pohled na jihovýchod.
Pohled na sever: vpravo Monte Rotondo (2622 m) .

Vracím se zpátky na křižovatku.

Vzadu vrchol Monte d'Oro (2389 m).

Na jižní straně je malá plošinka. Skupina turistů místo využívá k občerstvení.

Od křižovatky postupuji na západ a dostávám se do sedla Muratellu (2020 m).

Sedlo Muratellu (2020 m).

A postupně i na vrchol Pointe Muratello (2138 m). Odtud už to bude pořád dolů až do Refuge.

Pod Monte Renoso (2622 m) se krčí Refuge de L'Onda.
Monte Renoso (2622 m).

Nedaleké Refuge de L'Onda je kromě jiného vyhlášené svým skvělým sýrem, který budu mít možnost ochutnat. V okolí se proto pase spousta krav, které pózují před fotoaparátem.

Mají tady opravdu luxusní prostředí.

Refuge de L'Onda se nachází v údolí, hned nad úrovní lesa ve výšce 1400 m. Prochází tudy i severní varianta Mare a Mare. Protože se zde starají o spoustu dobytku, tak už z dálky to lze cítit 🙂

Kromě sýra je refuge vyhlášené i špenátovými lasagnemi. Ty tady připravují pro návštěvníky na večeři. A to každý den a už spoustu let. Lasagne mě moc nezaujaly ale sýr tady mají opravdu perfektní.

Další specialitou je tady točené pivo, což je na takto nepřístupných místech taky nezvyklé. Pivo točí postarší Korsičan, který to tady má asi na povel. Pivo se jmenuje Napoleon a výčepní, aby dodal pivu příslušnou vážnost aplikuje na personál i návštěvníky všechny možné myšlenky diktátorského režimu. Já už naštěstí umím pár francouzských frází, takže se na mě celkem usmívá, narozdíl od jiných, kteří se s ním pokoušejí komunikovat anglicky. Ty už zachrání, jedině kdyby zazpívali Marseillaisu.

Každopádně Napoleona mají světlého i tmavého a obě jsou to dost hnusná, kyselá piva, takže se vracím k osvědčenému Pietra v plechovce. Doráží Rob, tak chvíli sedíme u stanu a společně s jeho manželkou řešíme dnešní cestu. Na večeři sedím se skupinou turistů z bývalého Východního Německa. Překvapuje mě, kolik toho máme s Východními Němci společného. Třeba na Trabanta tam musel každý čekat minimálně 10 let. A i teď jsou Východní Němci o dost chudší než ti Západní a stejně jako Češi řeší jak i tady na GR20 ušetřit.

Refuge de L'Onda.

Zítra to zase bude pořádná porce převýšení. Nejprve chci zkusit horskou variantu GR20 a potom vylézt na druhý nejvyšší vrchol Korsiky Monte Rotondo. Dobrou noc.