GR20 – 7. den: Z Refuge d’E Capanelle do L’Alzarelly ve Vizzavoně (7.6.2019)

Zleva: Pointe Migliarello (2240 m), Monte d’Oro (2389 m) a v pozadí Monte Rotondo (2622 m).

Dneska odpočinková trasa do Vizzavony. Většinou lesem v nenáročném terénu klesnu z 1600 m do 900 m. Ve Vizzavoně se rozděluje GR20 na severní a jižní část a je tam dokonce i nejvýše položená železniční stanice na Korsice. Po cestě budu mít krásný výhled na dvoutisícové vrcholy obou částí GR20.

15 km.

Refuge d’E Capanelle – Bergerie de Scarpaccghje – Bergerie d’Alzeta – Bocca Palmente – L’Alzarella Vizzavona

V půl osmé už jsem na cestě, slunce ještě nevystoupalo vysoko.

Po cestě z Capanelle.

Oproti včerejšku, kdy jsem šplhal po skalách se jde po vyšlapané pěšince opravdu příjemně, navíc jdu pořád ve stínu lesa, tvořeného většinou prastarými borovicemi.

Už po půl hodině jsem u Bergerie de Scarpaccghje.

Bergerie de Scarpaccghje.

Poblíž překračuji Ruisseau de Scarpaceja:

Ruisseau de Scarpaceja.

Stáří okolních borovic lze určitě počítat na stovky, nic podobného jsem v Česku neviděl:

Cesta je asi hojně používaná a udržovaná, je to tady asi oblíbené výletní místo Korsičanů.

Sem tam se objevují mýtiny, pravděpodobně způsobené požáry, takže mám možnost kochat se výhledy do okolí. Daleko na východě je dokonce vidět i moře.

Pohled do údolí Ruisseau de Chigheri.

Po cestě pozoruji zasněžené vrcholky hor, které jsem včera vylezl:

V pravo Monte Torto (2262 m) a Monte Renoso (2352 m).

Potkávám druhou bergerie, stejně jako ta předchozí vypadá, že funguje a je to tady uprostřed lesa moc pěkné místo. Je teprve půl desáté a cesta je dnes celkem pohodlná, tak nakonec odolávám se tady zastavit na občerstvení a pokračuji dál.

Bergerie d'Alzeta.

Nyní je potřeba se dostat lehkým stoupání na Bocca Palmente. Les na chvíli ustupuje, o to krásnější se kolem rozprostírají výhledy.

Sedlo Palmente se nachází ve výšce 1640 m a výš už se dneska nedostanu.

Bocca Palmente, v pozadí Monte d'Oro (2389 m) a Monte Rotondo (2622 m).

Ještě jeden pohled na majestátní Monte d'Oro.

Teď už to bude jenom o klesání. Musím se dostat až o 700 m níž. Vcházím zase na úroveň lesa. Na chvíli se nechávám zmást cedulí Col de Vizzavona v přesvědčení, že se tudy dostanu do Vizzavony. Cedule je tady ale jenom na zmatení nebohých trekařů z GR20, protože se tudy dostanete sice do místa, které se jmenuje Col de Vizzavona, ale je to průsmyk, který se nachází pěkných pár kilometrů daleko od osady se stejným jménem. Já si toho naštěstí rychle všímám a na svém mobilu se ujišťuji, že u cedule bylo potřeba zabočit doprava.

Tady doprava, ne rovně.

Touhle zacházkou jsem se trochu zdržel a dohání mě Rob ještě s jedním trekařem. Společně pokračujeme až k místu, kde se rozděluje GR20 na severní a jižní část. Rob tomu nevěnuje moc pozornost, ale já si aspoň fotím cedule, protože pokud se mi nepodaří dokončit severní část, tak aspoň tu jižní mám úspěšně za sebou, a to už mi nikdo v životě nevezme.

Jdu na sever...
... a už jdu na jih 🙂

Konečně se nám daří vstoupit do Vizzavony. Ta má sice i železniční stanici (tu nejvýše položenou na Korsice), ale je to dohromady pár domků s deseti stálými obyvateli, dvěma restauracemi, obchodem a kempem. To je asi tak všechno. To nám, ale nebrání, abychom si s Robem nedělali celé odpoledne legraci, jaká je to metropole. I pro mě je dost nezvyk najednou koukat na ulice, plné turistů, kteří tu dorazili vlakem. Pochopí to jenom člověk, co týden stráví v podstatě v lese.

Vedle kempu je skvěle vybavený obchod. Rob mi poradí další vychytávku. Jsou to sušené banány. Nejde o klasické chipsy, jaké máme v Česku. Tyhle banány jsou usušené v celku, takže jsou měkké, a je to neskutečná kalorická bomba. Od té doby, když je někde mají, tak je kupuji.

Dáváme si zasloužené pivo před obchodem, kde prodává sympatický starý pán. V ochodě mají i takové neskutečné lahůdky jako je třeba jogurt.

Rob (vpravo) si balí cigáro.

V kempu jsme nakonec celkem brzo po poledni, tak odpočíváme po vydatném obědě. Kemp patří asi stejnému majiteli jako obchod a je taky skvěle vybavený. Potkávám tady poprvé Čechy. Že až teď, je asi hlavně moje chyba, protože až do teď jsem všechny zdravil francouzsky a všude se snažil mluvit anglicko-francouzsky, takže jsem určitě už nějaké Čechy potkal dřív, ale oni ani já o tom nevíme.

Tenhle pár se právě balí a chystá kempovat někde na trase, aby se mohli pokusit o Monte d'Oro a ušetřili za nocleh. Kempovat v národním parku mimo vyhrazená místa se samozřejmě nesmí, ale Češi jsou Češi. Nijak jim to nerozmlouvám, ale ani jim to moc nezávidím, dneska docela fouká, nahoře to bude určitě foukat víc, a navíc počasí v horách je nejisté. To ale oni určitě vědí.

Večer vyrážím na obhlídku velkoměsta 🙂

Cedule lákající k ubytování se v kempu.

Pro opravdové snoby, je ve Vizzavoně dokonce i hotel.

Už na přelomu 19. a 20. století byla Vizzavona významným turistickým letoviskem. Jezdili zde Francouzi a Angličané za přírodními památkami, tak většina budov pochází právě z té doby.

Dojdu až na místní vlakové nádraží.

Vlakové nádraží ve Vizzavoně.

Zrovna přijíždí vlak. Hodně trekařů zde končí a právě tímto vlakem vyrážejí na zpáteční cestu domů.

Já jsem se ale rozhodl pokračovat. Zítra začínám první část náročnější severní etapy GR20. Snad bude zase pěkné počasí, měl bych objevit vodopády Cascade des Anglais a chci se taky pokusit o majestátní vrchol Monte d'Oro, tak uvidíme zítra. Dobrou noc.