Můj poslední den na Korsice. Podíváme se do historického centra a potom už jenom cesta na letiště směrem do Prahy.
Je to opravdu celkem skok, po 16 dnech bydlet v luxusním bungalovu, dát si teplou sprchu a spát v pohodlné posteli.
Musím ale říct, že mi to celkem nechybělo, co už ale bylo potřeba je vyprat si pořádně věci. Dneska se chystám letět domů a asi bych nikomu nepřál sedět vedle mě v letadle. Luxusně vybavený camping La Pinède samozřejmě disponuje i sdílenými pračkami pro ubytované. Bohužel jsem ale kšiltovku, ve které jsem prošel celé GR20, dal taky do pračky, a ta se tam tak trochu rozpadla.
Chystáme se vyrazit do historického centra Calvi. Ale ještě předtím chci udat plynovou bombu, kterou si nemůžu vzít do letadla. Přece jenom už jsem ve čtyřhvězdičkovém kempu a kolem to není taková divočina, takže chvíli trvá, než najdu někoho, kdo si bombu zdarma vezme.
Míříme hlavní pláži města, odkud je krásně vidět historické centrum.
Na východní části města je veliký záliv, ve kterém je přístav plný lodí.
Calvi je pětitisícové přístavní městečko na severu Korsiky. Jeho historické centrum je vlastně taková pevnost vypínající se nad zálivem. Historicky patřilo Calvi Janovu a věří se, že se zde narodil Kryštof Kolumbus, který své rodiště na „kontroverzním“ ostrově raději tajil.
Historické centrum je relativně malé a patří k nejznámějším místům Korsiky, takže o davy turistů zde není nouze.
Míříme na severní část. Je zde krásný rozhled na celý přístav.
V dálce na jihovýchodě se vypínají hory, které už teď celkem dobře znám.
Taky náhodně potkáváme dvojci, se kterou jsme se několikrát viděli na trailu. Francouzi, otec s dcerou. Je fajn sdílet ten pocit, že jste tady nedojeli autem nebo autobusem, ale došli jste sem pěšky, přes hory, zažili spoustu dobrodružství a kromě jídla a vody jste si všechno donesli sami. Tomuhle „pomalému“ cestování se nic nevyrovná.
Na severozápadě se vypíná do moře dlouhý poloostrov na jehož konci svítí maják La Revellata.
Vracíme se do centra a proplétáme se úzkými uličkami starobylé zástavby, která vypadá stejně jako v dobách kdy se tady procházel Napoleon nebo třeba Kolumbus.
Uprostřed města je katedrála ze 16. století zasvěcená svatému Jean-Baptistovi.
Ještě se chvíli procházíme úzkými ulicemi.
Na západ od hlavní historické části se nachází pomník padlým ve válce.
S německými kamarády nacházíme hospůdku, kde si dáváme poslední dvě piva, protože brzo mi bude odlétat letadlo. Slibuju, že pošlu fotky, a možná se ještě někdy potkáme. Bylo to fajn. Oni ještě pár dní zůstávají na Korsice.
Vyrážím zpátky do kempu pro věci.
Z kempu na letiště si volám taxík. Moc mě neláká šlapat několik kilometrů po rozpáleném asfaltu hlavní silnice. Cena je celkem mírná. Jako všechny letiště na Korsice, i to v Calvi je velice jednoduché.
Nejvíc se mi líbí odbavování, stačí ukázat občanku a letíte. Žádné papírování, tisknutí letenek, turnikety, zóny, čísla odbavovacích hal apod.
Na Korsiku jsem letěl přes Nice, zpátky přes Marseille. Mám minimální zkušenosti s létáním, ale pokud můžu hodnotit, tak Marseille rozhodně vyhrálo jako nejhorší letiště. Všude špína, nepořádek, totální zmatek, atp. Moc nechápu, jak se mi v tom zmatku vlastně podařilo dostat do letadla.
Tak konečně dosedáme v Praze. Co se týká prostoru je Ryanair opravdu dobytčák, ale kompenzují to nejhezčími letuškami 🙂
Takže celé tohle dobrodružství je za mnou, jak už jsem psal v předchozím článku, vyšlo všechno co mohlo. Tohle je jeden z těch zážitků na celý život, na které může člověk potom ve stáří vzpomínat a říkat si: „Jó tohle se fakt povedlo.“
A taky se mi hlavně po roce a půl tohle všechno podařilo nafotit a sepsat den po dni, jak jsem si taky vysnil.
No a ještě bude následovat jeden článek, kde bych chtěl tak trochu shrnout celkovou zkušenost s GR20, vybavením, a přidat pár tipů, pro někoho, kdo by se chtěl na GR20 vydat. 🙂