Dnes se vydám na souboj s větrným mlýnem, vylezu na jednu z nejobtížnějších pískovcových skal v ČR a nakonec vyfotím strom!!
18 Km.
Můj blog se jmenuje Vyšné Vlkodlaky. Někteří už asi pochopili, že jsem si název ukradl ze skvělého filmu Tajemství hradu v Karpatech, kde se takto jmenovala jedna vesnička v horách. Aby bylo jasno, ne jen já kradu názvy. Autoři filmu si název vzali od Julese Verna a jeho knihy Tajemný hrad v Karpatech. Film je vlastně pocta Julesi Vernovi. Nevím jestli můj blog je něčemu pocta. Ani jestli Jules Verne taky někomu nevzal název. Co ale vím je, že stejně jako se ve filmu vyprávělo o tajemném hradu, kde strašá. Tak v obci Malá Bystřice se také nachází objekt, kterému se místní vyhýbají obloukem a povídají se o něm různé děsivé historky. Nic netušící turisti, kteří navštívili malebně vyhlížející restauraci s penzionem U Bušů často zažívali hrůzné události a litovali, že si zde chtěli dát oběd. Neznám nikoho, kdo by měl dost odvahy zde dokonce strávit noc. Z vyprávění ale vím, že v posledních letech se situace podstatně zlepšila, tak pokud máte pro strach uděláno, zkuste místo navštívit, a napsat třeba sem na blog. Pokud nikdo nenapíše, jenom to potvrdí, že stříbrné kulky, osikové kolíky, vysvěcování a exorcismus nezafungovali!
Přidám raději do pedálů, přejedu most přes Malou Bystřičku a po severní straně přehrady Bystřička se dostávám na červenou tur. z. Nezbývá než prudkým stoupáním zdolat 200 výškových metrů. Dostávám se tak na hřeben ve výšce 600 m n. m. Na chvíli odpočinu.
A jedu po úzké asfaltce na západ. Po pár kilometrech jsem poblíž samoty, kde konečně potkávám svého vyzyvatele. Ještě v šedesátých letech 20. století zde stával větrný mlýn. Ten se ale stářím rozpadl. V roce 2017 se rozhodl místní truhlář mlýn obnovit.
Pokud je majitel zrovna na chalupě, je možné mlýn navštívit. Já se rozhoduji majitele nerušit, stejně jsem někde slyšel, že boj s větrnými mlýny nemá smysl. Raději pokračuji kousek dál na západ až k odbočce na sever.
Po chvilce se z lesa vynořuje skalní útvar Medůvka.
Celá skála je z tvrdého křemitého pískovce a patří k nejtěžším pískovcovým lezením v ČR.
Obtížnosti UIAA 9 mi samozřejmě nedělá potíže a brzy jsem na vrcholu.
No tak dobře, nejsem Adam Ondra, takže na Medůvku jsem nevystoupal exponovanou obtížnou trasou, ale jak by řekl Radek Jaroš, šel jsem normálkou.
Poblíž se nachází další zajímavý skalní útvar. Popojíždím kousek zpět a podle dřevěných cedulí nacházím Skypalovu skálu. Tentokrát se jedná o mnohem menší skalku, kde nelze o nějakém lezení mluvit.
Kůrovec se činil, takže rozhledy jsou krásné.
Obnovený mlýn krásně dotváří malebnou valašskou krajinu, ve které se převaluje pára nedávných dešťů.
Co by to bylo za fotografa valašské krajiny, aby vynechal ovečky procházející se po kotároch.
Vracím se na východ a stoupám až na vrchol Vrchhůra. Kartografové se asi nedokázali shodnout, jestli se jedná o vrch, nebo už je to hora.
Sjíždím loukou z Vrchhůry do Velké Lhoty.
Úplně náhodou potkávám vlhký sen fotografů. V trávě leží úplně nahá blondýnka… Teda veliký javor uprostřed louky v popředí Radhošťského masívu.
Opravdu fotogenické místo a právem vítězím s touhle fotografií v legendární soutěži, které se účastní vybraná skupina skvělých umělců ze všech koutů naší kanceláře v druhém patře.
Pokračuji na východ po modré. Mimochodem tahle cesta je součásti rozsáhlé Cyrilometodějské stezky. Tož to jste nevěděli, že Cyrilek s Metůdem zavítali i na chudé Valašsko? Však zajdite sa podívat na Radhošť, aj sochu tam staříčci majů. Další často se vyskytující strom na Valašsku je lípa srdčitá. Krásný kus je vidět na křižovatce U Malíků.
Dneska byla radost fotit, a to jsem ještě zdaleka neukázal všechny krásy okolí Malé Bystřice. Ti, co pravidelně čtou tento blog ví, že to není první článek a já můžu slíbit, že není ani poslední. A s touto bombou…