Bike Arena Vsetín se prezentuje jako jako nejlepší singletraily v Beskydech, tak to druhý závěrečný den jedeme otestovat.
10 Km
17 Km
Ráno mě probouzí kokrhání kohouta. Normálně jsem proti tomu imunní, ale kohout překvapivě kokrhá přímo u mojí postele. Brzy pochopím, že ho tady mají jako domácího mazlíčka, takže se prochází po celém domě. Jestli za sebou něco zanechává jsem nekontroloval.
Na snídani dostanu dort a když se tvářím trochu překvapeně, tak dostanu ještě pořádnou porci šlehačky. Protože dort se přece nedá jíst „nasucho“.
Díváme se na mobil, který jsem našel včera. Naštěstí jsou na displeji vidět poslední hovory, takže za velké pomoci Tomáše (jak mi bylo zdůrazněno; slova zněla dokonce cituji: „Všechno jsem zařídil sám!“) nacházíme majitele. Domlouváme se, že mobil odevzdáme ve Vsetíně, když pojedeme na singletraily.
Ještě než vyrazíme, tak navštěvujeme legendární místo, kde se dělají kouzelné fotografie. Rosťův cyklodres, ale do folklórního historického prostředí moc nezapadá.
Vyjíždím na rozcestí Humenec, odkud je vidět Radhošť a Veřovické vrchy.
Tady někde vyrůstal můj dědeček, ale přesnou lokaci nevím.
Odtud jedeme po červené do kopce až na rozcestí Pod Ptáčnicí.
Odtud sjíždíme po žluté směrem na Santov.
Čekám než přijede zbytek a společně projíždíme přes Santov, kde ale nezastavujeme na oběd. Cílem je dojet až na chalupu v Malé Bystřici, naložit kola na auta a dojet do Bike Areny Vsetín.
Po tom, co naložíme kola vyrážíme směrem na Vsetín. Po cestě se ještě stavujeme na oběd v příjemné restauraci Sýpka v Jablůnce. A ve Vsetíně se potkáváme s majiteli nalezeného mobilu. Bohužel místo kvalitní domácí slivovice dostáváme rum, který sice na první pohled vypadá jako třtinový, ale nakonec zjišťujeme, že je to tuzemák s 5% karibského rumu. Dosud jsem netušil, že něco takového existuje. No, aspoň jsme udělali dobrý skutek.
Bike Arena Vsetín funguje od roku 2014. Už jednou jsme tady byli, a tak tentokrát vyjíždíme autem do horní části Semetína, abychom vyzkoušeli zatím neprobádané traily.
Vede odtud krátké stoupání na hlavní rozcestí.
V půl třetí jsme nahoře.
Nejdřív vyrážíme po Trailala, což je jednoduchý trail s minimálním převýšením, dlouhý 600 m, ideální pro děti.
Dál stoupáme spojovací cestou na vrchol Ratibořský Grúň (678 m). Odtud vede nejkratší trail s názvem Trpaslík. Středně obtížný, nejkratší z BAV, má jenom 400 m. Je to hodně zatáček, dohromady ale není o co stát.
Na spojovacím trailu jsou krásné výhledy.
Dolů se vydáváme středně obtížným trailem, který se jmenuje Pytlácký. Ten už měří skoro 2 kilometry a dokazuje, proč je BAV v Beskydech tak oblíbený. Trail je poctivě udržovaný, většinou spíš pohodové flow, než nějaké drsné enduro nebo downhill. Doporučil bych tak i lidem, co se singletraily třeba teprve začínají. Ti pokročilí si určitě užijí spoustu skoků.
Sjeli jsme až k Vsetínské Bečvě, kde BAV začíná, a tak nás čeká si to zase poctivě vyšlápnout, žádná lanovka tady není a je to dobře.
Tentokrát volíme středně obtížný Duhový trail, což je zase poctivě udržované flow. Po osmistech metrech se mění na Mraznici, což už je 1,6 km dlouhý obtížný trail, kde dostanete pořádnou dávku adrenalinu, kterou bude ale jistě následovat i hormon štěstí, endorfin, nebo to byl endurofin? 🙂
