Ve sněhu a mlze z Pindule přes Radhošť až do Kunčic pod Ondřejníkem.
21 km
Sedlo Pindula – Radhošť – Pustevny – Čertův mlýn – Kunčice pod Ondřejníkem
Sedlo Pindula, je mezi turisty celkem oblíbené, protože se nachází ve výšce 552 m, a lze tak z něj celkem pohodlně vystoupat na Velký Javorník na západě, nebo jako já se vydat na východ, na Radhošť.
Ve chvíli, kdy potkávám myslivce na čekané mi dochází, že nejdu po modré, jak jsem si původně myslel, ale obcházím kopec Kaní (678 m) ze severu. Snažím se nezničit běžkařskou trasu a zase se napojuji na modrou.
Tuhle zimu jsou na horách opravdu velké spousty sněhu, ale trasa je dobře prošlapaná.
Bohužel je trochu inverzní mlha, takže na focení to moc ideální není. Je to můj první pokus s full-frame bezzrcadlovkou Sony A7 a setovým objektivem Sony FE 28mm-70mm. Tak aspoň uvidím, co se dá vyfotit, když na to moc nejsou podmínky.
Překvapuje mě, že nepotkávám skoro žádné turisty. Přece jenom jsem tuhle trasu čekal víc vytíženou. Za nějaké dvě hodinky jsem v pohodě na Radhošti.
Radhošť (1129 m) je nejvýznamnější hora Beskyd a vlastně taky Valašska. Vznikla zde Pohorská jednota Radhošť, což je nejstarší český turistický spolek. Ten se taky zasloužil o všechny „atrakce“, které se v okolí nacházejí. Postupně si je ukážeme. Tou první je Kaple sv. Cyrila a Metoděje, postupně přestavěná Albínem Poláškem do tradičního valašského stylu.
Kaple je volně přístupná, kdysi se zde byl pomodlit i tatíček Masaryk. Mám štěstí, ještě jsem stihl zde být, aniž by tady byly davy lidí, ale už začíná být slyšet dusot prvních turistů spěchajících od lanovky v Pustevnách. Tak rychle pryč.
Před kaplí stojí bronzové sousoší Cyrila a Metoděje, jako připomínka, že do Čech tito učenci přinesli písmo. Aktuálně zahalení v ledové krustě vypadají spíše jako dva mimozemšťané, ale kdo ví odkud se doopravdy vzali, aha!
Cesta nyní vede po hřebeni směrem k Pustevnám. Kdysi mě překvapilo, že tady vystavěli širokou asfaltku, ale vzhledem k tom, kolik tady bývá lidí, tak to byl možná dobrý nápad. Kousek od Radhoště se nachází Hotel Radegast z 30. let 20. století.
Normálně bývají po okolí krásné rozhledy, protože celý hřeben je odlesněný. Nyní je ale vidět houby.
Kousek od dalšího, ne příliš výrazného vrcholu Radegast (1106 m) je socha pohanského boha hojnosti, která má zase připomínat českou předkřesťanskou minulost.
Od Radegasta jsou na turistické trase opravdu davy lidí, neumím si představit, jak to tady probíhá ještě, když je hezké počasí a vyrazí opravdu všichni. Další atrakcí po cestě vytvořenou Pohorskou jednotou je Vyhlídkový altán Cyrilka, za kterého lze pozorovat, když není mlha jako dnes, sedlo Pustevny.
Opravdová apokalypsa však nastává v Pustevnách. Tohle sedlo pojmenované kdysi podle poustevníků, přežívajících zde v totální izolaci, se postupně přeměnilo v obrovský Disneyland. Pohorská jednota zde už v roce 1940 postavila lanovku z Trojanovic. Mimochodem první sedačkovou lanovku v Evropě. Čímž zpečetila osud Pusteven. Aktuálně se zde kromě těch tradičních památek jako je turistická chata Maměnka a jídelna Libušín, nacházejí také další modernější možnosti zábavy.
Každý, kdo volil místní zastupitelství, tedy může poděkovat za záplavu stánků s cetkami všeho druhu, diskotéky pod širým nebem nebo třeba za obrovské lešení postavené na nedalekém kopci. Nemám nic proti zábavě, Disneylandům a davovému bláznění, ale proč je tohle nutné tahat i do hor prostě nechápu.
Na druhou stranu můžeme být asi rádi, za tahle totálně přelidněná místa, protože tihle lidi, aspoň nezaplňují méně trendy místa v Beskydech. Radhošť a Rožnov pod Radhoštěm se svým skanzenem jsou jistě krásná místa plná historie, ale jít tam o víkendu se už moc nevyplatí. Tedy pokud zrovna nehledáte zážitek podobný popovému koncertu nebo slevové akci v Kauflandu. Podobně je na tom v Beskydech Lysá hora a možná ještě Čantoryje, kde hromadně lanovka chrlí turisty z Polska.
Mířím raději k Hotelu Tanečnica, který už v roce 1924 postavila Pohorská jednota. Výhodou hotelu je, že je trochu stranou a zároveň je celkem velký, takže jsem zatím nikdy neměl problém se tam pohodlně najíst.
Kousek od hotelu se nachází dřevěná zvonička projektovaná Dušanem Jurkovičem.
Pokračuji směrem na Zmrzlý vrch (1043 m). Nevede sem turistická značená trasa. Místo toho Zmrzlý vrch protíná udržovaný běžecký okruh.
Kousek se vrátím a odbočím na vrchol Tanečnice (1084 m). Tahle cesta není prošlapaná, tak se bořím hluboko do sněhu. Bez návleků je to celkem zážitek.
Pokračuji po červené na Čertův mlýn (1206 m). Procházím přes nevýrazný vrchol Skalka (1037 m). Blíží se 4 hodina odpolední a lednovému sluníčku ztracenému v mlze pomalu končí směna. Moc mi to nevadí, jsem vybavený čelovkou, chtěl jsem udělat i nějaké večerní fotky. Prodírám se dál hustým lesem a mezi popadanými stromy. Všímám si prošlapaných cestiček směrem na sever, ale nevěnuji tomu moc pozornost, pravděpodobně se jedná o cestičky k nějakým výhledům.
Najednou potkávám mladý pár, který mi vypráví, že došli až někde kousek pod vrchol, ale museli se otočit, protože dál jít nešlo. Cesta, po které teď jdeme totiž vede mimo turistické značení. Ty chodníčky, které jsem považoval za odbočky za výhledy nebo snad pro vykonání potřeby udělali turisté, kteří zjistili, že se odklonili od značení. Takže jsem poděkoval za upozornění a hurá zpátky a na správnou cestu. Dvojce jde za mnou, ale brzy je ztrácím.
Já jsem celkem vybavení do sněhu podcenil, kdepak návleky nebo sněžnice. Oni jsou ale ještě další level, vypadají, jak kdyby si vyšli do parku. Trochu si říkám, jestli jsem na ně neměl počkat, ale tvářili se odhodlaně, že na Čertův mlýn dojdou i potmě, tak snad se nikde nezamotali.
Nahoře jsem ještě před 4 odpolední. Tak teď už nezbývá než se zase skutálet dolů. Noční les má úplně jinou atmosféru. Jak známo z Beskyd se aktuálně stala docela drsná divočina, protože se zde pohybují nejméně 3 medvědi, tak doufám, že zatím spí.
Ještě pár pokusů s foťákem a hurá na vlakové nádraží v Kunčicích pod Ondřejníkem.